Zahradníkův rok

   Karel čapek nás ve své knize seznamuje s celoroční prací aktivního zahradníka, s jeho pocity, povinnostmi, radostmi i zklamáními. Když se člověk rozhodne založit si zahrádku, obyčejně si přizve ku pomocizkušeného zahradníka, který mu poskytne své drahocenné rady. V lednu je obyčejně zima a plno sněhu a všichni zahrádkáři se děsí, neumrzne-li jim nějaká rostlinka. Nejraději by ve své oddanosti rostlinky přikryli vlastními svršky, jen kdyby to trošičku pomohlo. V únoru obvykle přicházejí oblevy, studené deště a smrště se silnými větry, jež bezmocným zahradníkům drásají nervy. V březnu začínají kypřit půdu a nakupovat nová semínka a sazenice. V dubnu už zahradníci pilně pracují v terénu, načež zjistí, že pro polovinu zakoupených sazenic na zahradě nemají místo. V květnu jim pak některé giganty přerostou přes hlavu, nebo naopak ani nevzklíčí. Červen je ten pravý měsíc pro sečení trávy a při červencovém kypření půdy zahradník obyčejně v půdě nalézá ztracené předměty, které tam omylem zakopal na jaře. V srpnu odjíždějí zahradníci s těžkým srdcem na letní byt a své zahrádky svěřují do péče přátel. V září opět nakoupí nové sazenice. Listopad je měsícem věčného přesazování. V říjnu zarmouceně sledují, jak rostlinky přestávají růst, ale zato pekelně rozšiřují své kořínky. No, a v prosinci zahradníkům nezbyde než si založit malou zimní zahradu ve své ložnici a těšit se na další jaro. Kniha je napsána s nadsázkou a autor v ní zúročuje své letité zkušenosti z oblasti zahrádkaření.