Pamětihodná místa spjaté s Karlem Čapkem

Zdejší usedlost dostal v roce 1935 Karel Čapek k doživotnímu užívání jako svatební dar od komerčního rady a pána osovského zámku Josefa Palivce, bratra svého švagra Václava Palivce. Budovu, která původně sloužila k ubytování úředníku nedaleké huti, přestavěl na své letní sídlo, kde s oblibou pobýval.

Osov, okres Beroun, 326 obyvatel
Zdejší panství patřilo Václavu Palivcovi. Jeho bratr Josef si vzal za manželku Helenu Čapkovou-Koželuhovou, čímž se obě dvě rodiny sblížily. Václav Palivec věnoval Karlovi a Olze jako svatební dar letní sídlo Strž ve Staré Huti u Dobříše. Odtud to bylo do Osova kousek a proto manželé často navštěvovali zdejší zámek, kde se setkávali s jinými osobnostmi českého uměleckého života.

..."Ten Venoušův pes je welsh-terrier; hleděl jsem ho přimět, aby dal čubičku téže rasy Valentům, protože ta mladší fenka se jim ztratila; ale Venouš nic, ať prý si ji koupí sami; ale já myslím, že Tobě by to udělal po vůli. Už střelil 19 srnců od návratu z Alp."

..."Statkář Václav Palivec z Osova má ve svém zámku pokoj, kde jsou všechny věci, které mohou něco povědět o Karlu Čapkovi. Několik let již sbírá statkář Palivec kresby a karikatury Čapkovy; shromažďoval všechna Čapkova díla, vyšlá knižně v jazyce českém i v překladech. Vlastní mnoho rodinných fotografií Čapků od nejútlejšího dětství."

V hnědozlaté zářijové neděli jeli navštívit Čapkova příbuzného Václava Halivce. Silný, autoritativní člověk, který mnoho pracoval a mnohého se domohl a na rozdíl od spořivých boháčů si pořizoval za své peníze krásu. Krásu v domě, v obrazech i v krajině. Po letech strávených v mezinárodních rychlících usadil se ve zmodernisovaném zámku, odkud vypudil neuměleckou štukaturu a sádrovou dekoraci a se srdcem plným touhy po dětech samotařil mezi květinami, jeleními parohy, odbornými knihovnami a obrazy, jichž nepřehlednou hojnost doplňoval jistým okem ze současných výstav. Byl jedním z nejvášnivějších střelců zvěře, sběratelem zbraní a numismatikem. O těchto věcech neměl Karel ani ponětí, a proto snad mezi nimi vzniklo přátelství. V prostředí lesů, lovu a tvrdého mužského hovoru se stával Čapek malým zvědavým chlapcem, který se srdcem přikrčeným se ptal zkušeného lovce: ukaž a vysvětli, jak se to dělá, vyčekat, uhnat a zabíjet. Svět Halivcův byl naprosto odlišný od jeho světa, že musil nutně vzbudit básníkovu zvědavost. Byl v poměru k němu jako mladší chlapec, obdivující se drsným rozhodnutím dospělého muže. Halivec naproti tomu byl ochoten uznávat a obdivovat se jen jedné moci, duchovní a umělecké tvořivosti.