English version

Přátelé Karla Čapka: Fráňa Šrámek

Nalezené přátelství

   Postavíme-li vedle sebe dvě osobnosti tak zvučných jmen jakými byli "Karel Čapek a Fráňa Šrámek", bezpochyby to v nás vyvolá asociace jasné a zřejmé. Vždyť na poli české literatury se velké osobnosti nejen míjejí, střetávají a rozcházejí, ale také při sobě setrvávají. A právě z jednoho takového střetnutí vzniklo přátelství, které k sobě přimyká tyto osobnosti těsněji, něž se může zdát z hesel v slovnících a učebnicích.
   Následující řádky Vás provedou vývojem jejich vzájemného vztahu tak, jak se odráží v dochované korespondenci, v dílech a vzpomínkách pamětníků a tvorbě aktérů samotných.
   O třináct let starší Fráňa Šrámek 1) vydává svá nejznámější básnická díla 2) v prvním desetiletí dvacátého století a svým anarchistickým, protimilitaristickým postojem si získává srdce široké obce čtenářské. První setkáni s tvorbou F.Šrámka komentuje František Langer 3) , který byl pouze o dva roky starší než Čapek, takto: "... poprvé jsem slyšel Šrámkovo jméno jen nad jeho jedinou básní Píšou mi psaní... Bylo to seznámení ne náhodné, protože tato báseň v mých kvartáských letech se rozlétla mezi veškerou tehdejší mládež ve formě písně - nevím, kdo ji dodal nápěv -, takže ji znal kde kdo." 4) V té době je Karel Čapek studentem gymnázia v Hradci Králové a od podzimu 1905 prvního českého gymnázia v Brně. Již na královehradeckém gymnáziu se literárně projevuje a přispívá do místního studentského časopisu, který je charakteristický svými "buřičskými" postoji. V autobiografické předmluvě ke společné knize bratří Čapků Krakonošova zahrádka píší pod titulem Býti anarchistou: "...protože se dobře učil, dali ho na studia, kde se velmi záhy zamiloval, psal pod lavicí verše, bojoval s učiteli a zákoníky a dostav se do velice nevražedného spolku Anarchistů, musel s otřesenými zásadami opustit nevděčné maloměstské gymnásium." 5) Právě spříznění s "tajným studentským spolkem" bylo důvodem Čapkova přestupu na Brněnské gymnázium. Je značně pravděpodobné, že se Čapek setkává s dílem Fráni Šrámka, stejně jako Langer, již ve studentských letech. Snad proto, že Čapek nenapsal žádnou autobiografii (což je při jeho předčasném úmrtí pochopitelné) nenacházíme o jeho vztahu k rannému dílu Fráni Šrámka žádné rozsáhlejší pojednání. Zato naprosto výmluvně promlouvá titul Čapkova referátu vysílaného Československým rozhlasem u příležitosti oslavy 60. narozenin Fráňi Šrámka: "Šrámek, láska našeho mládí". 6) V roce 1906 dochází v anarchistickém hnutí ke krizi, která je způsobena jak vnitřními rozpory, tak i potlačování hnutí ze strany státní moci. Šrámek se v té době naprosto stahuje z veřejného života a věnuje se čistě literární tvorbě, ve které ještě nalezneme doznívající prvky bouřlivých let, ale v osobním životě je samotářský a před světem uzavřený.
   O prvním prolnutí životních cest Karla Čapka a Fráni Šrámka píše Olga Scheinpflugová: "Karel Čápek si Fráňu Šrámka zamiloval, jejich přátelství se zažehlo při Plačícím satyrovi a oba se jím těšili šťastnou řadu let." 7) Z dochované korespondence je ale patrné, že se setkali již o několik let dříve. Prokazatelné ovšem je, že po společné práci na Plačícím satyrovi se jejich, do té doby značně jednostranný vztah, začíná měnit v přátelství, o které Čapek zjevně velice stál a to jistě nejen z důvodů profesních, ale i lidských.
   22.října 1917 se bratři Čapkové stávají stálými spolupracovníky pražské redakce Národních listů. Právě snaha přimět Šrámka k publikační činnosti v Národních listech vedla Čapka k odeslání prvního, formálního dopisu, kterým byla započata skromná, avšak řadu let přetrvávající vzájemná korespondence. 8)

Vážený Pane,
obracím se k Vám s prosbou, zda byste mi neposlal povídku pro nedělní Národní listy nebo fejeton pro kterýkoliv den. Rád bych dosáhl pomalu úrovně opravdu literární, je-li u nás možno. Honorář 30h za řádek
S projevem dokonalé úcty dr. K. Čapek. 9)

   Podobné výzvy a žádosti se opakují i v dalších dochovaných dopisech. Ze všech je očividný respekt, úcta a obdiv k Šrámkovým literárním kvalitám. Šrámkova antipatie k povaze Národních listů, ve kterých byly znát stopy mladočeského nacionalismu a tendence proti Benešovi i proti Masarykovi, mu pravděpodobně nedovolila vyhovět ani jedné z žádostí o příspěvek. Čapkovo úsilí přilákat uzavřeného Šrámka k novinářské činnosti tím zůstává prozatím marné. Počátkem roku 1921 dostává Josef Čapek z redakce výpověď a tak oba bratři Čapkové využívají nabídky Eduarda Basse a již 1.dubna 1921 nastupují v pražské pobočce Lidových novinách. I zde Čapek pokračuje ve stejném duchu a žádá Šrámka o spolupráci.

Vážený a milý pane,
jménem redakce prosím, abyste nám, psal pro Lidovky fejetony nebo co Vám libo; vždyť jste mně to už téměř slíbil.
Těším se na brzké shledání a jsem Váš K.Čapek 10)

   Přesto, že se Šrámek nikdy nestal členem Lidových novin, často do nich přispíval a tak se dostal i do těsnějšího kontaktu s Čapkem. František Langer popisuje vztah Čapka k Lidovým novinám takto: "Pro Lidovky ustavičně loudil příspěvky od každého svého gramotného známého. Cítil se v nich tak dobře, že chtěl tímto dobrým pocitem pohostit své přátele a zároveň si v redakci pořídit svou domácí atmosféru. Nejraději by tam byl i své přátele nastěhoval. Pro Vančuru, pro mě, ale zvláště pro Šrámka vymohl od šéfa výhodné nabídky jakéhosi stálého přispěvatelství: měli jsme za nemnoho práce dostávat slušný stálý měsíční paušál. Nejvyšší byl stanoven pro Šrámka, který potřeboval opravdu každý groš a jehož měl inspirovat k častějšímu návratu do literatury. Šrámek však měl starý odpor k závazkům,..." 11)
   V té době se Karel Čapek stává, na popud Jaroslava Kvapila, členem Městského divadla na Královských Vinohradech, kde zastává funkci dramaturga a režiséra, 12) přes časovou náročnost však zůstává i nadále redaktorem Lidových novin, kde působí až do své smrti. Do angažmá Městského divadla na Vinohradech vstupuje 1.října 1921 13). Po odchodu K. H. Hilara a několika čelních herců (Karen, Sedláčková, Vydra, Dostál) do Národního divadla, se stává šéfem činohry Jaroslav Kvapil, který měl nejen jasnou představu co očekává od dramaturgie (především skloubení tradičního českého i světového dramatu s tvorbou současných autorů), ale rozšířil i herecký ansábl o výrazné mladé osobnosti (Zdeněk Štěpánek, Olga Scheinpflugová, Hugo Haas, František Smolík), čímž vyvedl divadlo, z krize ve které se po Hilarově odchodu ocitlo. Počátkem roku 1922 Kvapil režíruje Šrámkův Měsíc nad řekou (již v Čapkově dramaturgii). Koncem léta Šrámek dopisuje Plačícího satyra, jehož režie se má opět ujmout Kvapil. Ten však přenechává režii Čapkovi, kterému se tím otevřela cesta ke spolupráci s oblíbeným autorem. Příběh osmačtyřicetiletého spisovatele, který je okouzlen mladým, živelným děvčetem mohl asociovat právě vztah Čapka s Olgou Scheinpflugovou, která hrála roli Ančky, a to i přes Šrámkův nesouhlas. Šrámek velice dbal na formu a zpracování své dramatické tvorby na divadelních "prknech". Po dobu příprav byl vždy v kontaktu s režisérem, účastnil se zkoušek a mluvil i do obsazení. Režisér Čapek a autor Šrámek se tak dostávají do mnohem užšího osobního kontaktu, což je pro Čapek potěšující. Koncem října píše Čapek Věře Hrůzové: "Odpoledne byl u mě Fráňa Šrámek, moc milý a hodný člověk, ..." 14) Přestože divácké přijetí Plačícího satyra naprosto nemohlo konkurovat úspěchu Měsíce nad řekou, byl autor s poetický pojetím Karla Čapka víceméně spokojený a kromě polemiky ohledně role Ančky byly všechny role obsazeny podle jeho volby. Sám téhož léta režíruje "Satyra" v Sobotce, z něhož si odnáší hluboký zážitek, v mnohém převyšující ten z "Vinohrad". Hlavně je okouzlen bezprostředními hereckými výkony místních studentů. Olga Scheinpflugová si během pražské premiéry způsobila poranění nohy a další reprízy musely být odloženy. Představitelka Ančky vzpomíná: "Šrámek neměl starost, netrápilo ho čekání, ba nepřiznal ani zájem o osud svého úspěchu, staral se jenom nesobecky o ten neblahý úraz, ptal se často, jestli to bolí a hlavně nebudu-li kulhat ..." 15)
   Čapek ve svém dopise z 22.ledna 1923 uklidňuje Olgu, která je po úrazu v rozpacích a nechce vystupovat se sádrou "...Obecenstvo ví o tvém úrazu, tedy se za obvaz nemusíš stydět. Určitě poslechni! 4.) V sobotu na čaji u Kvapila se mnoho mluvilo o Tobě. Pí Rýdlová prohlásila, že se jí na celém Šrámkovi vůbec nejvíce líbila Olina Scheinpflugová; že tolik nového v hereckém výkonu neviděla už léta páně. ..." 16)
Od společné divadelní práce se začalo rozvíjet přátelství, které dalece přerostlo profesionální zájmy. Do té doby jednostranné projevy náklonnosti, začaly být opětovány i Šrámkem, který v Čapkovy nalezl nezištného přítele, obdivovatele a zároveň obhájce své tvorby. Šrámek, introvertní samotář měl přece jen mnoho společného se sdílnějším a slavnějším kolegou. Ač jiným způsobem, oba opěvují člověka v jeho celistvosti, obdivují krásy přírody a čerpají z ní inspiraci. Čapek, který od romanticky laděného Loupežníka již přešel k filosofii utopie nemá ani nejmenší potřebu prosazovat své názory proti autorovi, který už dávno opustil anarchistické ideály a odevzdal se pouze moci přírody, věnuje se síle větru, dálce hvězd a vůni lesa. Oba v té době již vyzrálí a uznávaní spisovatelé měli jistě mnoho témat na dlouhé diskuse. Čapek byl velkým ctitelem básníkova díla a přál by si mnohem pozitivnější ohlas, než kterému se mu dostávalo. V souvislosti s představením Plačící satyr Olga Scheinpflugová zaznamenala: "Čekával na Šrámkův úspěch napjatě a s větší úzkostí, než když se mělo rozhodnout o osudu jeho hry, prodlužoval své večerní bdění, aby se mohl zeptat po představení některé z repríz Satyra, bylo-li vyprodáno a jak se obecenstvo bavilo. Zdrobňoval si přítelovo jméno na Šrámeček a zařadil si ho mezi několik lidí, pro které přerušoval svou práci, když zatelefonovali." 17)
   Šrámek navštěvuje Čapka i v jeho bytě v Říční ulici, kde se pomalu začínala utvářet tradice pátečních setkání, při kterých se nejprve scházeli přátelé z okruhu uměleckého, později se připojili i osobnosti života politického. V dubnu 1925 se Čapek spolu s bratrem Josefem a jeho rodinou stěhuje do čerstvě dostavěného dvojdomku na Vinohradech, kde dokonce připravuje speciální prostory pro rozrůstající se společnost. Se zvyšujícím se počtem "pátečníků" klesá Šrámkova účast. Ale i přesto se zde setkává s prezidentem Masarykem i s prezidentem Benešem. Tou dobou Šrámek bydlí ve Vršovicích, odkud to má k Čapkovi do vinohradského domku jen čtvrthodinku chůze. Brzy si tak vytvoří tradici mnohem skromnějších pondělků. Procházky za Prahu se pro Šrámka stávají náhradou za "přelidněné" pátky. Často se k nim připojuje i František Langer či Olga Scheinpflugová, která o tom autenticky píše: "Mohu to nazvat šťastnou dobou, nikoho jsme nedráždili, mohli jsme mluvit jenom o umění, byla to dobrá univerzita pro mladou posluchačku, která utekla ze školní škamny k divadlu. Učila jsem se chápat, co je to řád a důslednost myšlení, ovšem Fráňa Šrámek to zdůrazňoval méně než Čapek a Langer. Všichni tři dramatici byli skromní, i oni chtěli vědět, vyptávali se mě na metodu a techniku herectví, na dohodu mezi instinktem a intelektem, co je určuje a jak jejich úkoly a vliv rozdělit." 18)


   Každé léto Šrámek opouští Prahu a odjíždí k matce do Sobotky, kde zapomíná na svou uzavřenost a ožívá ve společnost mladých lidí. Navštívil ho zde i Karel Čapek; poprvé to nejspíše bylo v červenci 1925, kdy oznamuje Olze "... vyjedu v neděli a stavím se u Šrámka v Sobotce;...". 19) Čapek cestoval do Sobotky ještě několikrát a to i se sestrou Helenou (Olga Sobotku nikdy nenavštívila). V září 1931 sděluje Šrámek své ženě 20) : "...Pobyli tu přes noc, a jak asi temperatura našeho čtyřlístku stoupala, uvědomíš si plně z toho, že si od té noci s Karlem Čapkem tykám a tykám si také s Helenou i s Palivcem, což bylo dokonce zpečetěno vzájemnými hubičkami." 21)
   Téhož léta dokončil Šrámek svůj román Past, který byl kritikou odsouzen, což Čapka pobouřilo, a dal podnět k rozpoutaní bouřlivé diskuse, nejen na novinových stránkách. Výstižně je to zachyceno ve vzpomínkách ředitele nakladatelství Fr. Borový; J. Firta: "... Jindy zaútočil Karel Čapek v Přítomnosti na českou kritiku, která strhala román Fráni Šrámka Past. Čapek miloval Šrámka až nekriticky a jednoznačně ho hájil. Vyčinil v článku "Šrámkova past - past na kritiky" řádně kritice. Nepostřehla prý, že v románě jde o tři či čtyři samostatná dějová pásma, která autor jemnou, až nepostřehnutelnou pavučinkou spojil. Není chybou Šrámkovou, že to kritikům uniklo!" 22) Polemika, která vznikla kolem Čapkova článku, nepůsobila na Šrámka příliš povzbudivě a nadále se se svými melancholickými náladami schovává doma. Odsuzující kritiky Šrámka ranily natolik, že začíná pochybovat o vlastních literárních schopnostech; Past byla jeho posledním románem. Nedlouho po stati Šrámkova past a past kritiku 23) publikuje Čapek opět v Peroutkově Přítomnosti článek Past kritiků a její důsledky. 24)
   Stejně tak, jako zde zaznamenávám Čapkovu obranu básníkovi tvorby, je nutné připomenout Šrámkovo nečekané pojednání Silvestře, Silvestře ...!, které bylo otištěno koncem ledna 1927 v Lidových novinách. Šrámek zde objasňuje události okolo "silvestrovského pátku", a jasně formuluje svůj pohled na Čapka. "Karel Čapek je osoba krajně podezřelá. Krajně podezřelá z toho, že myslí. Nadto ještě postavil své myšlenky už častěji do služeb dobré věci. ..." 25) Málokdo by pravděpodobně od Šrámka očekával , že se takto postaví nevybíravým útokům redaktorů pravicovém tisku.
   I po Čapkově svatbě pokračují v pondělních procházkách, a to až doby, kdy se ze Sobotky vrací Šrámek již do nového bytu na Smíchově, kam celou domácnost přestěhovala Šrámkova žena v létě 1937. Vzdáleností, spádem událostí a Čapkovo novinářskou i literární vytížeností, byl jejich osobní kontakt omezen na minimum. Tím se Šrámek dostal do ještě výraznější sociální izolace, čímž se mylně zdá, že se ho stupňující se veřejný neklid netýká. Olga Scheinpflugová to vyvrací: "...kdykoli se někdo rozhořčil nad nějakou nepravostí, která se týkala veřejného života, chtěl znát pravdu a připojil se k protestu, byl prolnut pocitem spoluodpovědnosti." 26) A Fr.Langer doplňuje "... v roce 1938 na jaře, když jsme zakládali spisovatelskou organizaci, která by nejúčelněji vyplnila úkoly, které spisovatelům příslušely v blížícím se boji národa a jeho republiky za svobodu. Navštívili jsme ho tedy s Čapkem a bylo to dlouhé, několikahodinové posezení a debata o úkolech, možnostech a cestách k tomuto cíli. V Šrámkovi se při něm probouzel ohnivý, bouřlivý, nespoutaný duch jeho nejmladších let a byl při věci celým duchem a vášní. Čapek, který znal jeho plachost, využil toho a snažil se ho přimět nakonec k slibu, že můžeme počítat s jeho osobní účastí v další akci." 27)
   O tom, jak hodně si Čapek Šrámka vážil a jak hluboký, přátelský cit k němu choval, obsáhl ve svém "článku na rozloučenou" Čapkův přítel a nakladatel Julius Firt: "Snad o tom málo známém Čapkovi povím nejvíc, když dnes na něho pozdravím, koho to vlastně ze všech mužů u nás nejvíce miloval. Každý, znaje ho jen z literatury, jistě řekne: Masaryka. Ano, to byla jistě jeho velká láska. Ale kolik z vás je, kteří víte o tom, jak měl rád Fráňu Šrámka? Ještě neví o tom ani sám Šrámek mnoho, jistě s ním o tom nikdy nemluvil, na to byl příliš chlapské nátury, a také proto, že věděl by mu to Šrámek moc zazlíval. To poznal jen ten, kdo ho před lety viděl čekat na obvyklou pondělní Šrámkovu návštěvu, kdo poznal jeho smutek, když tyto schůzky ustaly, kdo pozoroval jeho úsilí vpašovat k lehce onemocněvšímu Šrámkovi lékaře a kdo viděl jeho planoucí zrak, stoupaje s ním do nejvyššího patra vršovického činžáku, aby s ním pozdravil Šrámka šedesátníka." 28)
   Rok 1938 byl pro Šrámka (a ne jen pro něj) rokem velkých ztrát. V létě ztrácí matku a na sklonku roku i přítele. Šrámek vyjádřil svůj zármutek jak jinak než básni, kterou několik dní po Čapkově smrti otiskly Lidové noviny. Později pod stejným názvem zařazuje do své sbírky Rány, růže báseň, do které vložil hloubku svých citů k příteli, který ho zanechal na světě dalších čtrnáct let samotného.
   "Karel Čapek se nestaral o to, kdo ho jak snáší, ale byl šťasten, když mohl někde objevit kus přátelství" 29) a u Šrámka ho objevil... .

K. Č.30)
25. XII. 1938


To nám ta růže, ta tmavá růže
tak brzy porozkvetla,
vždyť by nám stačila, byla by stačila
jenom těch vánočních
stromků světla.

Chodil jsem do Říční,
chodil jsem do Úzké,
teď budu chodit na Vyšehrad,
s tebou si, Čapku zaskočený,
popovídat.

Zpracovala: Milena Jägerová


  1. Fráňa Šrámek *19.1.1877 - †1.6.1952
  2. Živote bído, přec tě mám rád 1905; Modrý a rudý 1906; Stříbrný vítr 1910
  3. František Langer *3.3.1888 - †srpen 1965
  4. Langer, F.: Byli a bylo. 3.vyd. SPN, Praha 1991, str.254
  5. Čapek, J., Čapek, K.: Krakonošova zahrádka. 3.vyd. Aventinum, Praha 1929, str.15.
  6. Přednáška vysílaná Československým rozhlasem dne 19.ledna 1937; In: Čapek, K., Šrámek, F.: Cesty k přátelství. 1.vyd. Československý spisovatel, Praha 1987. Uspořádal Fetters A., str. 123 - 127.
  7. Scheinpflugová, O.: Čapek, Šrámek, Langer. 1976, In: Scheinpflugová, O.: Živý jako nikdo z nás. 1.vyd. Hynek, Praha 1997. Uspořádal Černý, F. str.79.
  8. Je těžké určit jaká část korespondence se nedochovala. Čapek korespondenci neschovával a část uchované pošty byla spálena Olgou Scheinpflugovou v roce 1939 před "návštěvou" z Gestapa. Jaká, a jestli vůbec mezi tím byla, část Šrámkovi korespondence se už nedozvíme. Dalším problémem je nedatovanost zpráv, které Čapek odesílal, nebo časté chyby při datování. Dr. Miroslav Halík uspořádal, za pomoci O.Scheinpflugové a dalších pamětníků, korespondenci podle kontextu, takže vznikl přehledný celek, ze kterého je možno vycházet.
  9. Čapek, K.: Korespondence II. 1.vyd. Český spisovatel, Praha 1993.
  10. Tamtéž: st
  11. Langer, F.: Byli a bylo. 3.vyd. SPN, Praha 1991, st.109.
  12. Režie Karla Čapka v Městském divadle na Král. Vinohradech: J. Zeyer - Stará historie 7/11 1921; Moliere - Domnělý paroháč, Lékařem proti své vůli 14/1 1922; E.Labiche - Tajemný zloděj, Mrzout a hrubián 20/2 1922; H.Ghéon - Chéb 6/5 1922; P.B. Shelley - Cenci 30/9 1922; K. Čapek - Věc Makropulos 21/11 1922; F. Šrámek - Plačící satyr 15/1 1923; J. Čapek - Země mnoha jmen 6/4 1923; Aristofanes - Jezdci, Ženský sněm 19/12 1923 - při této režii již není v angažmá Městského divadla.
  13. Působí zde do 31.března 1923.
  14. Čapek, K.: Dopisy ze zásuvky. Melantrich, Praha 1980, str.23.
  15. Scheinpflugová, O.: Vzpomínka v moll. In: Šrámek, F.: Měsíc nad řekou. Československý spisovatel, Praha 1971, str. 121.
  16. Čapek, K.: Listy Olze. 1.vyd. Československý spisovatel, Praha 1971. Uspořádal Halík, M., str.121.
  17. Scheinpflugová, O.: Čapek, Šrámek, Langer. 1976, In: Scheinpflugová, O.: Živý jako nikdo z nás. 1.vyd. Hynek, Praha 1997. Uspořádal Černý, F. str.79.
  18. Tamtéž: str.80.
  19. Čapek, K.: Listy Olze. 1.vyd. Československý spisovatel, Praha 1971. Uspořádal Halík, M., str.196
  20. Šrámek si Miloslavu Hrdličkovou nikdy nevzal, ale žili spolu ve spokojeném, celoživotním svazku.
  21. Šrámek, F.: Listy z léta. 1.vyd. Východočeské nakladatelství, Hradec Králové 1966, str. 53-54.
  22. Firt, J.: Knihy a osudy: 1.vyd. Atlantis, Brno 1991, str.278.
  23. Čapek, K.: O úmění a kultuře III. 1.vyd. Československý spisovatel, Praha 1986, str. 401-415. Uspořádal Macek, M., Pohorský, M.
  24. Čapek, K.: O úmění a kultuře III. 1.vyd. Československý spisovatel, Praha 1986, str 422-448. Uspořádal Macek, M., Pohorský, M.
  25. Šrámek, F.: Silvestře, Silvestře ...!. In: Čapek, K., Šrámek, F.: Cesty k přátelství. 1.vyd. Československý spisovatel, Praha 1987, str.99. Uspořádal Fetters A.
  26. Scheinpflugová, O.: Čapek, Šrámek, Langer. 1976, In: Scheinpflugová, O.: Živý jako nikdo z nás. 1.vyd. Hynek, Praha 1997. Uspořádal Černý, F. str.80-81.
  27. Langer, F.: Byli a bylo. 3.vyd. SPN, Praha 1991, str. 256-257.
  28. Firt, J.: Karel Čapek mrtev. Lidové noviny, 1938, In: Čapek, K., Šrámek, F.: Cesty k přátelství. 1.vyd. Československý spisovatel, Praha 1987, str. 10-11. Uspořádal Fetters A.
  29. Scheinpflugová, O.: Byla jsem na světě. 2.vyd. Mladá fronta, Praha 1994, str. 127.
  30. Šrámek, F.: K.Č. Lidové noviny, In: Čapek, K., Šrámek, F.: Cesty k přátelství. 1.vyd. Československý spisovatel, Praha 1987, str. 137. Uspořádal Fetters A.

Seznam literatury:
  • Čapek, J., Čapek, K.: Krakonošova zahrádka. 3.vyd. Aventinum, Praha 1929.
  • Čapek, K., Šrámek, F.: Cesty k přátelství. 1.vyd. Československý spisovatel, Praha 1987. Uspořádal Fetters A.
  • Čapek, K.: Divadelníkem proti své vůli. 1.vyd. Orbis, Praha 1968. Uspořádal Halík, M.
  • Čapek, K.: Dopisy ze zásuvky. Melantrich, Praha 1980.
  • Čapek, K.: Korespondence II. Český spisovatel, Praha 1994.
  • Čapek, K.: Listy Olze. 1.vyd. Československý spisovatel, Praha 1971. Uspořádal Halík, M.
  • Čapek, K.: O umění a kultuře II. 1.vyd. Československý spisovatel, Praha 1985. Uspořádal Macek, M., Pohorský, M.
  • Čapek, K.: O umění a kultuře III. 1.vyd. Československý spisovatel, Praha 1986. Uspořádal Macek, M., Pohorský, M.
  • Čapek, K.: Přijatá korespondence. 1.vyd. NLN, Praha 2000.
  • Černý, F.: Kapitoly z dějin českého divadla. 1.vyd. Academia, Praha 2000.
  • Dyk, V., Neumann, S. K., Bratři Čapkové: Korespondence z let 1905 - 1918. 1.vyd. ČSAV, Praha 1962.
  • Firt, J.: Knihy a osudy: 1.vyd. Atlantis, Brno 1991.
  • Langer, F.: Byli a bylo. 3.vyd. SPN, Praha 1991.
  • Malevič, O.: Bratři Čapkové. 1.vyd. Ivo Železný, Praha 1999.
  • Sborník přízpěvků ze sympozia Pátečníci a Karel Poláček. 1.vyd. ALBERT Boskovice 2001. Uspořádal Janáček, P.
  • Scheinpflugová, O.: Byla jsem na světě. 2.vyd. Mladá fronta, Praha 1994.
  • Scheinpflugová, O.: Živý jako nikdo z nás. 1.vyd. Hynek, Praha 1997. Uspořádal Černý, F.
  • Steinbach, K.: Svědek téměř staletý. 1.vyd. SPN, Praha 1998.
  • Šrámek, F.: Curriculum vitae. 1.vyd. Československý spisovatel, Praha 1983.
  • Šrámek, F.: Listy z léta. 1.vyd. Východočeské nakladatelství, Hradec Králové 1966.
  • Šrámek, F.: Měsíc nad řekou. Československý spisovatel, Praha 1971.

Dominik Zunt 1998-2005, Eva Dušáková 2008, design: Radek Vařbuchta