R.U.R. Rossum's Universal Robots

Původní fotodokumentace k představení z roku 1920:
   Navštivte sekci fotogalerie.

Rozbor díla:

   Seminární práce studentky oktávy.

Obsah a rozbor díla:

   Geniální vědec Rossum vynalezne robota. Jeho nástupci jej dále zdokonalí a společnost Rossum´s Universal Robots začne produkovat roboty ve velkém. Roboti, myslící stroje, jimž chybí jakýkoliv náznak duševního života nebo lidského citu, se osvědčují jako mimořádně levná, nenáročná a výkonná pracovní síla. Miliony Robotů postupně nahrazují všechnu lidskou práci - a spolecnost R.U.R. získává jejich vzrůstajícím odbytem miliardy. "Človek je vlastně přežitek", říká přednosta výzkumného oddělení na výrobu Robotů. Lidé, odsouzeni k nečinnosti a zahálce, zpohodlněli a stali se zbytečnými. Celé lidstvo rychle upadá, přestává mít schopnost dál se vyvíjet, nerodí se už ani nové děti. Roboti vedou války a nakonec se vzbouří proti svým pánům - lidem. Jejich heslem je zabít všechny lidi, protože Roboti jsou mnohem dokonalejší a nechtějí si od lidí nechat poroučet.
   Domin - ředitel R.U.R. má svou velkou a možno říci i vznešenou myšlenku: osvobodit a povznést človeka, aby se nemusel zabývat pozemskými včcmi, ale duchovnem a uměním. Domnívá se, že toho dokáže jen, když budou Roboti zastávat práci lidí. A tuto svou myšlenku chce prosadit za každou cenu (dominus- pán). Jeho postoj je k přírodě i ostatním lidem útočný a dobyvatelský. Chce ovládat svět a vnutit mu, třeba i násilím, svou vlastní pravdu. Čapek však Domina zcela nezavrhuje, vždyt pokusit se vytvořit nový svět, jako zázrakem vše změnit - není v tom něco provokujícího a vzrušujícího? Není odvěkou touhou lidstva objevovat a dobývat nepoznané?
   Alquist - (Alkyoné byla podle bájí královna, proměněná po smrti se svým manželem v ledňáčky, a alkyónské dny znamenají blažený a klidný čas) - nemá důvěru k velkým myšlenkám a projektům, které by mohly rázem změnit celý svět. V R.U.R. je šéfem staveb. Když se cítí smutný nebo sklíčený jde klidně pracovat jako řadový zedník na lešení. Váží si práce a lidský život staví na ten nejvyšší stupínek hodnot. Nedůveřuje těm, kteří berou lidský život jako pouhý prostředek, materiál vhodný ke zpracování a vymodelování k dokonalosti. Je zjevné, že jeho ústy mluví samotný autor. V jedné ze svých knih Karel Čapek napsal: "Důležité je, aby budoucnost byla zlepšována v myšlenkách a plánech, ale ješte důlezitejší je, aby přítomnost byla zlepšována ve skutcích a živote." Alquist pozorně naslouchá hlasu věcí a života, který všichni přechází bez povšimnutí.
   Helena - je ve svém cítění k lidem podobná Alquistovi. Je ztělesněním ženského, citového a laskavého přístupu k lidem i Robotům. Hájí práva Robotů, nechápe, proč se sebou nechají manipulovat. Umírá jako manželka Dominova.
   Autora nezajímá až tak převratný technický objev (i když ten je důmyslně a verohodně motivován), ale spíše jeho společenské a lidské důsledky. Myslím si, že Karlu Čapkovi nešlo o Roboty, ale o poměr človeka ke světu a především o vztahy mezi lidmi. Dvacáté století nám sice přineslo obrovský pokrok ve vědě a v technice, úplnou samozřejmostí je televize, computer, telefon, auto, vlak, letadlo. Ano, společnost je v mnohém dál, ale snad si přitom ani neuvědomujeme, o co všechno se ochuzujeme a co všechno ztrácíme. Z našeho života se vytrácí svébytnost, různotvárnost, činorodost, vlastní iniciativa, bezprostřední vztah k přírodě a k lidem. Zdá se to možná staromódní, ale uznejte sami, jaký je rozdíl, když jedete autem po dálnici, než když se projdete jarní přírodou, rozkvetlou loukou a posloucháte zpívání ptáčků, než hučení motoru, i když i to má pro některé své kouzlo. Člověk by se neměl stát na technice a různých vymoženostech závislý, i když to většina z nás už je. Jestliže zapomeneme na to, čemu se říká lidské srdce a lidský cit, můžeme se stát otroky svých vlastních výtvorů.

Obsah díla:

   Toto fantasticko-utopické dílo se odehrává na ostrově kdesi uprostřed moře. Na ostrově je ústřední továrna na Rossumovy Univerzální Roboty. Tito Roboti jsou prodáváni do světa jako levná pracovní síla. Helen, manželka ředitele továrny, přiměje vrchního inženýra výroby Robotů Dr. Galla, který ji jako všichni ostatní ředitelé na ostrově miluje, aby dal Robotům duši, umožnil jim rozhodovat se a být veskrze jako lidé. Poté co si Roboti uvědomí svoji fyzickou i psychickou nadváhu nad lidmi, vyhlásí lidem válku a všechny vyhubí. Helena, domnívaje se, že tím sebe a ostatní lidi na ostrově zachrání, spálí recept na výrobu Robotu a všichni na ostrově kromě vrchního stavitele Alquista, který proti Robotům nebojoval, padnou. Roboti, kteří byli vyrobeni bez pohlavních ústrojí a umírají po dvaceti letech z opotřebování, se snaží přimět Alquista, aby znovu napsal recept výroby. Ten jim vyčítá jejich šílený plán vyvraždit všechny lidi a když se dozví, že on je jediným člověkem, který zůstal na světě, v zoufalství vyžene Roboty ze své pracovny a usne. Probudí ho dvojice Robotů, kteří jsou jako lidé. Narozdíl od ostatních Robotu pociťují lásku, něhu a vše ostatní, co předtím dokázali pouze lidé. Alquist je nadšeně posílá do světa jako nového Adama a Evu, aby stvořili nové pokolení. V tomto díle se zračí Čapkův postoj k technice a pokroku, na který se ne vždy díval nadšeně. Čapek měl vždy v živé paměti hrůzy I. světové války, ve které byla v tak hojné míře zneužita technika proti lidstvu. Čapek moc dobře věděl, že veškerá technika může být lidstvu k ničemu, pokud ji nedokáže využít. Čapek si všímá toho, že my jsme občas sami Roboty. Že máme svoje zautomatizované a naučené kroky a výrazy, které neustále omíláme a ubíjíme svuj život stereotypem. A naopak stroje, které my jsme stvořili, abychom nemuseli vykonávat stereotypní práci, jsou občas vynalézavější než my. Čapek se také zaobírá duležitým aspektem našeho života, prací. Proti mínění mnohých je práce nedílnou součástí našeho života. Páce je naše bytostná potřeba. Bez práce bychom zakrněli, protože by nebylo proč se o cokoli zajímat. A i záver je typicky Čapkovský. Každý není úplně bez viny a nikdo není vinen ze všeho. Domin, ředitel továrny chtěl přeci dobro pro všechny. Nechtěl, aby lidi museli pro někoho pracovat, aby museli dřít od slunce do slunce. Ale v tom se právě mýlil, protože lidé musí dřít, aby se nezbláznili. A Roboti vlastně chtěli jenom to, co právem zasluhovali, možnost rozhodování, i když toho nemuseli dosáhnout takovými prostředky jakými toho dosáhli. Roboty jako takové za to stihl spravedlivý trest, ale živé, to společné pro lidi i pro Roboty, to prežilo.