R.U.R.

A) Úvod:

   Utopické drama RUR zná alespoň povrchně každý, kdo se s tvorbou Karla Čapka vůbec setkal. Tato práce si klade za cíl poskytnout čtenáři informace, které mu případně umožní nahlédnout do hloubky a závažnosti předmětného díla.
   V práci je hojně využíváno citátů nejen z vlastního dramatu, ale i z dalších literárních podkladů. Jednotlivé citace jsou v textu zvýrazněny.

B) Karel Čapek a fantastická literatura:

   Fantastická literatura existuje již po staletí. Utopie je její podstatnou složkou. Název Utopie pochází z názvu spisu Utopia anglického humanistického filosofa Thomase Mora. Dnes se slovo utopie používá v poněkud jiném významu,než jaký mu dal More a který byl jménem země jeho vize. Dnes znamená něco nereálného, fantastického, vysněnou představu nebo naprosto zcestný návrh. V literatuře ji však chápeme jako prozaické literární dílo, líčící ideální společenské poměry v pomyslné zemi. První dochovanou utopii v tomto smyslu najdeme již v Platónových dialozích. Platón zde popisuje společenské poměry, které panovaly na Atlantidě. V nové době, kdy řada zcela převratných vynálezů rychle začala měnit svět, se změnila i utopie. Zabývá se spíše životem člověka v mimořádně rozvinuté civilizaci. Nejznámějším autorem a určitým symbolem novodobé utopie se stal v druhé polovině 19. století Jules Verne.
   Prudký rozvoj vědy a techniky, nastartovaný nepochybně 1. světovou válkou, přinesl i u nás v dvacátých letech nebývalý rozvoj utopistické literatury. Z autorů, kteří se tímto žánrem zabývali a jejichž tvorba Karla Čapka bezpochyby ovlivnila, uveďme např. Karla Scheinpfluga, Františka Langera, Edmonda Konráda nebo i Čapkova bratra Josefa.
   Utopii však musíme odlišit od nového literárního žánru, který v této době vzniká - totiž science fiction. Společným rysem obou je, že pracují se světem, který neexstuje a nikdy neexistoval, tak, jako by byl reálný. Sci-fi si však na rozdíl od utopie neklade za úkol kritiku soudobé společnosti a sociálních poměrů v ní.
   Je jisté, že tyto trendy v literatuře Čapka ovlivnily, nekladl si však za cíl psát utopická díla. Bylo to právě naopak. Čapek, který byl velmi vzdělaný a vysoce přemýšlivý, k těmto žánrům došel sám. Vyhovovaly mu. To, že byly zrovna v módě, bylo až druhořadé.
   Ve svých soukromých studiích se zabýval rozdíly mezi vysokou a nízkou literaturou. Právě zde si uvědomil, co poutá čtenáře k literatuře nízké. Kromě jiného je to dobrodružnost, napětí a jednoduše vytvářené postavy. A protože chce oslovit co nejvíce čtenářů, ne jen vrstvu intelektuálů, uchyluje se k utopii. Cítí, že je to cesta, jak poutavou formou říci velké myšlenky, a to všem.
   Čapek byl, jak už jsme řekli, velmi vzdělaný. Ačkoli byl doktorem filosofie, orientoval se dobře i v technice a biologii. Z jeho děl je jasné, jak mnoho se ve svých úvahách zabýval problémy právě těchto oborů. Nicméně se ve svých dramatech a románech vyhýbá unavování čtenáře technickými fakty a detaily. Pro něj je důležité, že člověk tyto vynálezy uvedl na svět a teď mu přerůstají přes hlavu. Jeho vlastní dílo se mu vymkne z kontroly a člověk se ocitá v pasti - v obklíčení. Motiv obklíčení je vůbec pro Čapkovu tvorbu klíčovým. Objevuje se často - Čapek jím byl fascinován. Jak tedy Čapek pohlíží na pokroky, kterých lidstvo dosahuje na poli vědy a techniky? Chápal, jak důležité jsou pro vývoj lidstva právě tyto objevy, zároveň si ale uvědomoval obrovského nebezpečí, které z nich plynulo. Obával se hlavně zneužití moderních vynálezů a ve svých dílech na ně upozorňoval. Vše nové poměřoval starými zkušenostmi, které lidstvo na své pouti udělalo. Proto se vždy nenadchnul pro vše nové. Někdy byl proto považován za skeptika.
   Na druhé straně však vědu obdivuje, je pro něj novým důkazem velikosti lidského ducha. Stroje chápal jako doklad lidské invence a dovednosti.
   Je tedy zřejmé, že Čapek se, při takové schopnosti mnohdy antagonistických pohledů na společnost a na vize jejího rozvoje, nemohl ani v literatuře vejít do žádné z utvořených žánrových kategorií. Čapkovo drama RUR bývá proto řazeno mezi antiutopie. Antiutopií rozumíme literární žánr, který nepopisuje ideální stát, aby tímto popisem kritizoval současnou společnost, ale naopak varuje v prostředí utopistických kulis před nebezpečím vývoje společnosti k totalitě.

c) RUR aneb pár vysvětlení:

   Nápad přišel nečekaně. Spolu s bratrem Josefem psali v té době jinou hru: Ze života hmyzu. Třetí dějství této hry pojednává o státě zvaném Mravenika, kde mravenci pracují jako stroje a v zájmu kolektivu jsou ochotni i zemřít. A právě tento stát se stal Čapkovi inspirací pro jeho další hru RUR.
   
Kde se vlastně vzala myšlenka na Robota?
   Myšlenka, že ba člověk dokázal vyrobit umělou bytost je stará jako lidstvo samo. Svědčí o tom antické snahy o výrobu androidů, středověké pokusy o Homunkula a legendy o Golemovi. Zmínku o jeho stvoření najdeme už v Talmudu. V době, kdy Karel čapek RUR psal, byla postava Golema velmi populární. V letech 1915-1920 o něm byly dokonce natočeny tři filmy. Karla Čapka však inspiroval podvědomě. CIT(Divadelníkem proti své vůli - str. 303): "RUR je vlastně převod pověsti o Golemovi v moderní formu. To mně ovšem napadlo teprve, když kus byl hotov. "U čerta, to je vlastně přece Golem," řekl jsem si, "Robot je Golem provedený v masové tovární výrobě"."
   Roboti, však nejsou pro Karla Čapka žádným mechanismem ani oživlou hmotou. Jsou pro něj zázrakem biologických a chemických dovedností člověka. Nechápal je jako stroje a proto psal vždy slovo Robot s velkým písmenem.
   
Jaká je vlastně geneze robota?
   Slovo Robot vymyslel Josef Čapek. Je jedním ze dvou českých slov, které byly přejaty do významných světových jazyků.
   CIT(Divadelníkem proti své vůli - str. 302):
   "Bylo to tak: v jedné nestřežené chvíli napadla řečeného autora látka na tu hru. I běžel s tím za tepla na svého bratra Josefa, malíře, který zrovna stál u štafle a maloval po plátně, až to šustělo.
"Ty, Josef," začal autor, "já bych měl takovou myšlenku na hru."
"Jakou," bručel malíř (opravdu bručel, neboť držel při tom v ústech štětec).
Autor mu to řekl tak stručně, jak to šlo.
"Tak to napiš," děl malíř, aniž vyndal štětec z úst a přestal natírat plátno. Bylo to až urážlivě lhostejné.
"Ale já nevím," řekl autor, "jak mám ty umělé dělníky nazvat. Řekl bych jim Laboři, ale připadá mně to nějak papírové."
"Tak jim řekni Roboti," mumlal malíř se štětcem v ústech a maloval dál. A bylo to. Tímto způsobem se tedy zrodilo slovo Robot; budiž tímto přiřčeno svému skutečnému původci."

   RUR je zkratka za Rossums Universal Robots. Pan Rossum byl vynálezcem Robotů. Jeho jméno je odvozeno z českého slova rozum. Na tento fakt Karel Čapek několikrát upozornil a to je také důvodem, proč německý překlad hry nese název WUR (Jméno pana Rossuma zní v němčině Werstand, protože německé slovo pro rozum je Verstand).

d) Kompozice díla:

   270 Drama má klasicky tři dějství. Neobvyklá je však poměrně dlouhá předehra, která je však nutná, aby uvedla diváka do děje. Nejedná se vlastně ani tak o děj, jako o to, že mu musí být šikovně naservírován nějaký fakt, tak aby ho přijal. Každá utopie dává nejprve k uvěření nějaký fakt, nějaké dogma, z něhož pak vychází a pracuje s ním. V našem případě je tímto faktem to, že lidstvo dokázalo vytvořit roboty, kteří za něj a na něj pracují. Divák se to dozvídá zcela nenásilně z rozhovoru Harryho Domina s Helenou Gloriovou, které je princip robotů vysvětlován.

   280 Zajímavá je forma dialogů. Poprvé nechal své postavy říkat myšlenky filosofické, které se v normální řeči běžně nepoužívají. I přes to, že se tyto věty hodí spíše do esejů, plyne konverzace velmi lehce, není v ní ani náznak jakési šroubovanosti. Literární kritici zabývající se Čapkovými dramaty, se obvykle u formy jeho dialogů pozastavují, ukazujíce na melodičnost řeči a intonaci. Dovolím si zde, pro lepší porozumění, co se myslí tou melodičností řeči, citovat Jana Mukařovského: "Čapek kdysi slíbil napsat článek pro Slovo a slovesnost, v němž chtěl pojednat o dialogu jako o útvaru intonačním. Tanulo mu na mysli jakési srovnání dramatu s operou, tvrdil, že už v textu dramatikově je pamatováno na výškovou odlišnost jednotlivých hlasů; tím je podle jeho názoru do značné míry předurčováno již samo rozestavení osob v půdorysu hry, i místo každé z nich v dialogu." (cit. Z Premiér str. 90/p)

   290 Docela zajímavý byl postřeh Františka Ježka, který se pro Národní demokracii vyjádřil, že v předehře se Čapek ukazuje jako dramatik, v prvním a druhém dějství jako filosof zatím co ve třetím jako básník, věřící v všemocnou sílu lásky.

e) Postavy:

   Podívejme se nyní na každou z těch postav, které nám tu reprezentují lidstvo, zvlášť: Zajímavá jsou už jejich jména. Mají většinou nějaký skrytů význam a různé země jejich původu vzbuzují pocit internacionálnosti této skupinky.
   V čele továrny stojí Domin. Jeho jméno pochází z latiny - dominus znamená v latině pán. Jméno technického ředitele Ing. Fabryho je také z latiny a to ze slova faber.
   Dr. Gall je vedoucím výzkumného oddělení. Jeho jméno je odvozeno od stejného člověka, jako jméno hlavního hrdiny Bílé nemoci - Dr. Galéna, totiž od starověkého řeckého lékaře Galléna z Pergamu.
   Komerčním ředitelem RUR je doktor Busman, jeho jméno pravděpodobně pochází z anglického slova businessman. Psychologií a výchovou robotů se zabývá Dr. Hallemeier. "Helle" znamená německy "světlo, jas".
   Jen jméno stavitele Alquista zůstává nerozřešeno. Jsou možné dvě varianty jeho výkladu: První je odvozením od španělského slova "el quisto", které znamená "oblíbený". Alquist je jediný člověk, kterého roboti ušetří. potřebují totiž někoho, kdo by jim znovuobjevil tajemství jejich výroby a rozhodnou se pro Alquista, protože pracuje jako oni, rukama. Alquistovo jméno může být však odvozeno i z latiny, ze slova "aliquis", které znamená "někdo" nebo "kdokoli".
   Jméno Helena je již od dob Heleny trojské symbolem ženské krásy a ženy, pro kterou jsou muži ochotni zemřít. Bylo tomu tak u trojské Heleny, je tomu tak i u hrdinky RUR. Umírá se zde také kvůli jejímu nerozvážnému činu.
   Služka Nána, je poslední postavou, této skupinky, reprezentující lidstvo, nicméně postavou velmi důležitou. Je podobná služce Fance z Loupežníka, stejně jako se podobá i Matce nebo také ženě trpící Bílou nemocí. Je zástupcem prostých lidí, nechápe mnoho, ale má strach s přílišné troufalosti člověka. Její jméno nejspíš pochází z Ruského ????, což znamená chůva, ale Nána bylo v minulosti jméno pro chůvu i u nás.
   To, že jsou jména a zřejmě i národnosti jednotlivých postav hry odlišné, bylo autorovým záměrem. Nechtěl totiž výrobu robotů spojovat s žádnou konkrétní zemí a i ostrov, kde jsou roboti vyráběni zůstává anonymní.

   Karel Čapek ukázal na každé ze svých postav jinou vlastnost, jinou zálibu. Dr. Gall je lékař, Ing. Fabry technik, Dr. Hallemeier psycholog, Busman je obchodník a Alquist budovatel. Karel Čapek zde vyzdvihuje, jak je krásné, když mají lidé rádi svůj obor, když je těší práce v něm. Ukazuje tu obrovskou podnikavost člověka, jeho neustálou touhu tvořit. Jediné, co kritizuje je honba za majetkem, jíž nakonec všichni podléhají.
   Každá z těchto postav představuje jeden životní postoj. Nejsou prokreslené, známe vždy jen jejich základní vlastnosti, to nám umožňuje chápat je tak, jak si to přál autor. Jejich postoj ke světu je zpravidla určen jejich profesí.

   Zcela zvláštní postavení má mezi ostatními stavitel Alquist. Jako jedinému je mu dovoleno přežít. Je jediným z lidí, který i přes to, že na svět pracují roboti, se práce nevzdává. Je stavitelem, jeho profese má i symbolický význam - tvořit. Lidé vždy pracovali, proč se najednou práce zříkají. On je zde symbolem těchto starých hodnot.
   Alquist byl Čapkem od počátku vyvolen - má plno dobrých vlastností, divákovi je od počátku sympatický. Dokonce se dozvídáme, že miluje květiny, to nám do tohoto dramatu, odehrávajícím se v přetechnizovaném světě, nesedne. Literární teoretici se domnívají, že postavou Alquista se Karel Čapek dále zabýval i po napsání dramatu, až ji nakonec ztvárnil znovu a propracovaněji v postavě Dr. Galéna z Bílé nemoci.

   Helena Gloryová je jednou z klíčových postav pro děj hry, přesto jí Karel Čapek nevěnuje takovou pozornost. Ve hře je spíše symbolem - symbolem ostatních žen po celém světě - krásných, ale neplodných. Zbytečných, odsuzujících lidstvo k zániku. Pro děj hry, je velmi důležitá. Už v předehře se dovídáme, že je proti výrobě robotů. Na rozdíl od Nány nebo Alquista se však neomezuje jen na pasivní odpor. Když vidí, že lidstvo hyne, zničí recept na výrobu robotů. Je to gesto. Gesto ženy, která sama nemůže mít děti, ale přesto brání svůj rod. Právě proto, že si uvědomuje situaci, že lidstvo vyhyne i kvůli ní, je asi nejtragičtější postavou hry.
   Právě na její přání pěstuje Dr. Hallemeier v posledních letech u pár vybraných robotů i rozumové a citové schopnosti. Bez nich, by nemohla hra dojít svého šťastného poselství, tedy i zde sehrála Helena důležitou úlohu.

   Stará služka Nána, je další důležitou postavou. Bez ní by nebyl tento "vzorek" lidstva úplný. Ona zde zastupuje prosté lidi. Je nevzdělaná, ale, jak říká Helena, "z Nány mluví tisíc let a z vás všech jenom dnešek." (Premiéry - str.78/2) Toto je asi věta, která Nánu charakterizuje nejlépe. Je anonymní, obyčejný člověk, který vše posuzuje jen z hlediska zdravého rozumu. Místo ní, tam mohl stát kdokoli jiný, ale měl by stejný názor.
   Jistě každého napadne analogie se služkou Fankou z Loupežníka, ale Nána je v určitém směru spíše podobná Matce. Stejně jako Matka brání život, zcela instinktivně, je tu symbolem ženy - ochránkyně lidského rodu. Proti výrobě robotů je z principu. Nebyli tu, člověk je vymyslel, člověk je stvořil. Copak si člověk může hrát na stvořitele? To je proti Bohu.

   A co dělá zbytek lidstva?
   Od robotů si lidstvo slibovalo hodně. Budou za lidi pracovat, vyrábět, bude obrovská nadprodukce, to vyřeší sociální otázku, lidé nebudou muset pracovat, budou mít spoustu volného času, aby se dále vzdělávali, spoustu prostoru pro hodnotnější život.
   CIT(RUR str.37)Jak říká Domin:
"pak přestane služebnictví člověka člověku a otročení člověka hmotě. Nikdo už nebude platit za chléb životem a nenávistí. Ty už nejsi dělník, ty už nejsi písař; ty už nekopeš uhlí a ty nestojíš u cizího stroje. Už nebudeš své duše utrácet v práci, kterou jsi proklínal!"
   Tolik vize. Skutečnost je však nakonec úplně jiná. Roboti za lidi pracují, lidé mají spousty volného času, ale neumí s takovým přebytkem času žít. Společnosti to přináší nikoli rozvoj, jak si sliboval Domin, ale úpadek. Člověk svůj čas bezúčelně utrácí, utrácí svůj život.
   Tímto tématem se Čapek zabývá také v další ze svých her - ve Věci Makropulos. V této hře je ukázáno, jak nudný by byl lidský život, kdyby byl dlouhý, dejme tomu tři sta let. Zkrátka, aby si člověk dokázal svého volného času vážit, musí ho mít nedostatek. Jakmile je ho přebytek, ztrácí svou hodnotu, je bezcenným.
   Čapek zde kritizuje lidi, kteří z touhy po moci dali robotům do rukou zbraně a rozkázali jim vést nesmyslné války, což se lidstvu nakonec stalo osudným. Touto otázkou se zabývá i v dalších dílech - např. ve Válce s mloky, ale to už je v jiné době a o něčem jiném. Zdaleka už to není teoretická záležitost.

   CIT(Divadelníkem str. 298) ""Nemohu si pomoci, já stojím za všemi." Všichni mají pravdu. Má ji Domin, se svým nadčlověčským snem, má ji Fabry se svým technickým pokrokem, má ji Busman i Alquist, má ji Helena, mají ji Roboti. Každý si tu svou pravdu musí tragicky odnést, jinak by nebyla veliká. A jako se v loupežníkovi po konfliktu pravd žije dál - žije teskně, ale hluboce - tak i v Robotech život přetrvá všecky ty ztroskotané pravdy; neboť kdyby nebylo důvěry v život, mohl bych se jít oběsit."
   Kritika mu často vytýkala, že dává za pravdu všem, viděla v tom slabost. Dějiny 20. století nás však poučily, jak nebezpečné je uznávání a prosazování jen jediné pravdy. RUR ukazuje, že svět není bojem mezi pravdou a lží, ale mezi více pravdami. Každý máme tu svou, ale to není důvodem k odsuzování ostatních, neboť jsme každý jiný, každý jsme zvláštní, neopakovatelnou osobností.

f) Charakter jeho díla:

   Čapek psal RUR s úmyslem oslovit nejen české diváky, ale celý svět. V české literatuře to rozhodně není obvyklé. Byl vlastně teprve druhým spisovatelem, který si vytyčil tento cíl. Prvním byl Jan Ámos Komenský, který promlouval k celé kulturní Evropě. Od té doby měli čeští spisovatelé docela jiné starosti. Svá díla psali v době, kdy byla budoucí existence češtiny a českého národa vůbec značně nejistá. Tomu odpovídalo i zaměření jejich děl - na problémy našeho národa. Teprve po vzniku Československa, jímž se završil boj Čechů o vlastní identitu, osvobodili se i čeští spisovatelé.
   Čapkovo drama RUR se ve své době stalo i přes občasné nepochopení nejúspěšnějším dramatem evropských scén.
   Ve svých dílech se Čapek zabývá filosofickými otázkami, které jsou v té době aktuálnější, než kdy před tím. Zabývá se významem a důsledky pokroku, budoucností lidstva.
   Roboti jsou symbolem nepřemýšlejících zmanipulovatelných lidí, kteří poslušně dělají, co se jim rozkáže. Rozkážou-li jim lidé bojovat v nesmyslných válkách, jdou a bojují. Zabíjí. Je možné, aby se takto v budoucnu choval i člověk? Jasně cítíme Čapkův strach, že ano. Zde se objevuje první varování světu. Varování proti zmechanizování života, které nutně povede k unifikaci lidí a výrobě mas. Jak aktuální byla tato jeho obava ukázalo 20. století se svými totalitními režimy a milióny mrtvých.

g) Uvedení díla:

   310 K premiéře došlo k překvapení všech i samotného Karla Čapka 2. ledna 1921 v Hradci Králové místním ochotnickým spolkem Klicpera. Národní divadlo v Praze muselo totiž premiéru z technických důvodů odložit téměř o měsíc a dopis, který nařizoval ochotníkům, aby se svou premiérou také počkali, prý nedošel. Takové byly tedy okolnosti světové premiéry RUR.

   V Národním divadle měla RUR premiéru 25. ledna. Za režiséra si Karel čapek vybral Vojtu Nováka, který v ND inscenoval i jeho předešlou hru Loupežníka. Vojtěch Novák text hry respektoval, větší zásah provedl jen do třetího jednání. To nakonec proškrtal téměř o třetinu dialogů. Vypadá to, jako by z něj, chtěl udělat stručný epilog. Kritici opravdu viděli vrchol hry už na konci druhého jednání, konkrétně ve chvíli, kdy poslední lidé pozorují žárovku, která je pro ně symbolem života.

   Scénu vytvořil na radu Karla Čapka mladý, ale nadějný architekt Bedřich Feuerstein. Výprava se líbila, ceněna byla hlavně Feuersternova odvaha zkoušet nové věci, a to i přes to, že dílny ND mnohé z jeho návrhů nerealizovaly. Scéna byla pojata směle moderně, což dobře doplňovalo autorovu hru. Originálnost Feuersteinovy výpravy spočívá v tom, že jako architekt dělil prostor architektonicky, na rozdíl od ostatních scénografů, kteří prostor jeviště pojímali obvykle jako obraz.

   Výtvarníkem kostýmů se stal, což málokdo ví, Josef Čapek. Byla to vůbec jeho první spolupráce s divadlem, ale poradil si s tímto úkolem skvěle. V této době se kritika zajímala i o kostýmy jen málo kdy, v případě RUR však nebyly přehlédnuty. Stejně jako scéna, byly i kostýmy ceněny, že vypadají americky. Pro roboty navrhl šedomodré uniformy s velkým číslem na prsou. Zajímavé je, že v podstatě stejný návrh načrtl nezávisle i Feuerstein.

   Samotná inscenace hry měla u většiny kritiků také příznivý ohlas, ačkoli se objevily i hlasy proti. Je jisté, že takto příznivá kritika, podle níž byla tato inscenace to nejlepší, co za poslední léta ND převedlo, byla podmíněna silou a dokonalostí Čapkovy hry.
   Poměrně velice dobře byly oceněny i herecké výkony. Několik kritiků se pochvalně zmínilo, o živosti hry, která se snaží o celistvost, ve které se neobjevují "mrtvá místa". (Prem.99-*1) Velmi zajímavé bylo ztvárnění robotů, neboť to bylo vůbec poprvé, co byli herci před tuto úlohu postaveni. Ztvárnění robotů se časem mění: V předehře jsou roboti ještě nedokonalí - pohybují se strojově a mluví sekaně. Herci se zde snažili také o neosobní výraz a výrazně strnulý postoj.V dalších dějstvích, jejichž děj je posunut o deset let, se už více podobají lidem, nelze je v podstatě rozeznat. Jejich odlišnost je však v tom, že nemají cit. V závěru hry dva roboti Prim a Helena objevují cit, už se ničím neliší od lidí, kterými se tímto v podstatě stávají.

   O tom, že se hra líbila svědčí další světové premiéry: ještě téhož roku bylo RUR inscenováno v Cáchách, v roce 1922 pak ve Varšavě, Bělehradu, a New Yorku, o rok později v Londýně, Vídni a Curychu a v roce 1924 v Budapešti, Krakově, Paříži a Tokiu.

h) Závěr:

   Tato jeho asi nejslavnější hra byla vykládána různě. RUR, ve kterém jsou hlavní myšlenky vyjádřeny spíše symbolicky, dovoluje hodně odlišné interpretace, a bylo taky různě chápáno. Většina diváků pochopila RUR prvoplánově. Chápali ji jako "protest proti vládě rozumu, návrat k přírodě, hledali v ní biologické tendence, sociologické otázky, protest proti zmechanizování života, nivelizaci společnosti."
   Karlu Čapkovi nešlo o techniku, a úžasný vynález, který se člověku vymkl z rukou, nešlo vůbec o roboty a jejich boj s lidmi, šlo o lidstvo, jako takové. Po premiéře, když viděl, že jeho hra nebyla správně pochopena, vysvětloval její poselství znovu a znovu. Na kontrastu s roboty chtěl ukázat, jací jsou lidé. CIT: (Premiéry - str. 75/*5) "Chtěl jsem, chtěl bych v těsných mezích dvou nebo tří hodin, uprostřed maličké hrstky lidí ukázati, co lidstvo bylo. Dovedeme si s těží mysliti, že by se mluvilo o lidstvu jako o vymírajícím nebo vymřelém rodu. Představte si však, že byste stáli nad hrobem člověčenstva; kdybyste byli sebevětšími škarohlídy, jistě byste si uvědomili božský význam vyhynulého rodu a řekli byste - také vy: Byla to veliká věc, být člověkem."
   CIT(Divadelníkem proti své vůli - str.296/2) "Ano, horoucně jsem chtěl, aby ve chvíli, kdy nastává útok Robotů, cítil divák, že nyní jde o něco nekonečně cenného a velikého,a to že je lidstvo, člověk, to že jsme my. O to mi šlo nejvíce, to byla vůdčí myšlenka, to byla tendence, to byl vlastní program celé práce."