Obyčejný život

• dílo je autobiografií železničářského úředníka v penzi - užívá retrospektivní pohled
• dílo je řazeno do relativistické části Čapkovy tvorby
• dílo je řazeno mezi noetické (zabývající se poznáním a možností poznání druhého člověka)

Obsah díla
Zemřel jeden obyčejný člověk, obyčejný úředník. A nechal svému lékaři jakýsi životopis, svou existenci vyprávěnou od začátku do konce. A lékař tento rukopis půjčí příteli mrtvého, jistému panu Popelovi.
  Na začátku autor vzpomíná na své obyčejné dětství, na to, jak vyrůstal v rodině truhláře, jak byl tiché dítě, co se nikdy nedokázalo prosadit, a tak si chtělo zasloužit obdiv alespoň prospěchem ve škole. Jak se s nikým z chlapců nekamarádil, jen s jednou zvláštní dívenkou. A jak si vždycky rád našel tichý, teplý koutek, kde mohl být sám.
  Potom odešel na univerzitu, ale dostal se do "spárů" svého spolubydlícího básníka a začal rebelovat a nechodit do školy. Po pohrůžce tatínka se dal na truc zaměstnat u dráhy. Tahle těžká práce mu ale nešla k duhu a mladík brzo onemocněl. Naštěstí zasáhla vyšší moc - nebo nadřízený - a byl přeložen na maličké nádražíčko na konci světa. Tam si nějaký čas pobyl a pak byl přemístěn na takové pěkné nádraží, kde byl dobrák přednosta. Panu "Obyčejnému" se tam tuze líbí. Pak se zamiluje do dcery přednostovy, takového prostého děvčete a zakrátko je svatba a nádavkem se náš pán stává panem přednostou.
  Nový pan přednosta začíná velebit své nádražíčko, všude jsou muškáty v oknech, nikde ani smítko, všecko uklizeno a nablýskáno. To začne ale tvořit propast mezi manžely, protože přednosta už nemá čas věnovat se své ženě. Ale ta se s tím vypořádá po svém - jako on pečuje o své nádraží, ona pečuje o něj. A tak jsou oba spokojeni - prostě manželství,jak má být.
  Jenže pak přijde válka a páně přednostovo nádraží je zdevastováno a sám pan přednosta, ač se to k němu jaksi nehodí, začne pomáhat nepřátelům, neboť nevěří, že císař pán vyhraje. A má pravdu. Takže se pan přednosta odpoutá od svého pohodlného života a riskuje svůj krk, když podává zprávy o transportech válečných sil, o stavu zásob, atd.
   A nakonec náš přednosta skončí díky svým bezmála dvacetiletým zkušenostem na ministerstvu železnic - zkrátka se z něj stane obyčejný úředník. A v tomhle okamžiku dokončení rukopisu se v něm začnou hádat dva hlasy a stává se něco zvláštního - začínají vyplouvat na povrch fakta, pocity a zážitky, kterým jakoby se nechtělo ven, které nějak nezapadají do toho jednoho kusu obyčejného života.
  Třeba jak se rodiče hádali a zdálo se, že tatínek něco v minulosti provedl, něco nebylo v pořádku, protože si vždycky nechával od maminky všecko líbit. Nebo to děvčátko. Jak bylo špinavé, zapáchající a vůbec zvláštní. A co to dělalo v té polorozpadlé boudě se svým tatínkem, proč se tam ozýval pláč a křik, proč bylo zamčeno na petlici? Nebo ten rok na univerzitě, ten sem jaksi nepatří, vždyť obyčejní lidé nebývají dobrými básníky, ani neprotestují proti rodičům. Tak kde se to tu vzalo? A pak... pak ty zvláštní pocity... touha uškrtit svou ženu za to, že je tak pořádná, že nedokáže "zdivočet"...
  Nakonec si to úředník vysvětluje tím, že v každém z nás je vlastně zástup lidí, potenciálních bratříčků. A všechny tyto možné životy se derou dopředu a jednou cedulku "JÁ" nese ten, podruhé zase ten.... A tak náš život není ulit z jednoho kusu, ale je roztodivný právě tím, že každý člověk je vlastně několik lidí...a každý z nich by chtěl prožít ten "svůj" život celý, ale musí se "střídat" a ustupovat jiným. Náš člověk v sobě objevuje obyčejného, šťastného člověka; toho s lokty,co se dere nahoru; hypochondra, romantika, hrdinu, žebráka, básníka... a spoustu jiných, kteří nebyli tak kurážní a dokázali se prosadit jen na chvilku - to jsou pak fragmenty životů v nás.
  Tohle psaní na sklonku života značně rozrušuje - už zase se objevuje bolest u srdce a doktor radí zůstat v klidu. Ale copak to jde, když člověk končí svůj život, když jej pěkně uklízí a ukládá do zásuvek a najednou se mu objeví tohle? Tenhle zástup bratříčků?
  Pár dní na to obyčejný člověk zemře. Rukopis života je vrácen lékaři a dál jakoby se po jednom zástupu lidí slehla zem.

Víte více?