Válka s mloky

   Tak. Co to tu máme? Knížka Válka s mloky? No, vlastně první část nové knihy Století české SCI - FI - Karel Čapek. Svazek obsahuje dvě knížky - Válku s mloky a Továrnu na Absolutno (recenze příště). Předpokládám, že toto zvláštní vydání Čapkovy Války s mloky je obsahově stejné, jako vydaní předešlá. To by na úvod stačilo, vrhněme se na děj.
   Děj knihy začíná na nenápadném ostrůvku Tana Masa na rovníku, poblíž Sumatry. Tady sledujeme počínání kapitána J. van Tocha (rodáka z Českého Jevíčka), který je pověřen svým zaměstnavatelem objevením nových nalezišť perel. Od domorodců se dozvídá, že v lokalitě zvané Devils Bay nikdo neloví, protože podle domorodé pověsti zde mají podzemní města "čerti". Ošklivá černá stvoření asi 120 cm vysoká, s jakoby dětskýma rukama a s očními víčky mrkajícimi nahoru. Po dlouhém přesvědčování přemluví dva domorodé lovce perel, aby ho provázeli na jeho průzkumu Devils Bay. Zde se oba ponoří do vody a po vynoření polozbláznění cosi mumlají o "čertech". Jeden má dokonce po celém těle odřeniny. Ovšem perel je prý pod vodou hojnost. Výprava opouští zátoku. Později to však kapitánu J. van Tochovi nedá a vydává se v noci znovu na pobřeží. Zde zpozoruje podivná "zvířata" jak se snaží svými nešikovnými prsty otevřít perlorodky a vyjíst jejich maso. I zželí se mu jich a pomáhá jim svým nožem škeble otevřít. Mloci ho za jeho pomoc odměňují několika perlami. Kapitán se do mloků bezmála zamiluje. Později si bere roční dovolenou. Všímá si, že mnoho mloků padne za oběť žralokům. Proto se do zálivu posléze vydává s obávaným lovcem žraloků. Mloci jsou však nápandě zruční v používání nástrojů a zanedlouho můžou s pomocí zbraní, které jim kapitán věnoval výměnou za perly, lovit žraloky sami. Vrací se zpátky do vlasti, kde zkontaktuje nejbohatšího obchodníka v Čechách a svého známého z dětství, G. H. Bondyho. Zde se také poprvé setkává se sluhou pana Bondyho, jménem Povondra. Později bude Čapek líčit i jeho osudy, ale k tomu až dále. Kapitán nadchne obchodníka pro obchod. Bude rozvážet mloky po světě, ti budou osidlovat pobřeží, a za potravu vyměňovat perly. Takto se mloci záhy rozšíří po celém světě. Zde se setkáváme s osudy několika boháčů, kteří na nějakém ostrově setkají s mloky a natočí o nich film. Tak se svět poprvé o mlocích dozvídá. Následuje mnoho sporů v novinách, z nichž mnohé autor doslovně cituje. Pan Povondra s se svým malým synkem náhodou ocitá na jakési pouti, kde spatří stan: "Kapitán J. van Toch a jeho cvičení mloci". Obětuje tedy horentní sumu tří korun a jde se se synkem dovnitř podívat. Zde majitel stanu chová cvičeného mloka, který dokonce mluví. Kapitán van Toch umírá a podnikatel G. H. Bondy spolu s mnoha jinými světovými podniky zakládá takzvaný Mločí Syndykát, Salamander-Syndicate. Tato společnost se zabývá exportem mloků na potřebná místa, kde tito vykonávají prospěšné práce, jako je budouvání vlnolamů, stavění přístavů, budování nových brěhů a podobně. Takto se rozjíždí velmi výnosný obchod zvaný S-trade (Salamander-Trade). Počet mloků ve světě stoupl na 70 milionů kusů. Pan Povondra si libuje: "Tohle jsem vlastně způsobil já. Nebýt mě, kapitán by nepotkal pana Bondyho a nové dějiny, Mločí věk, by vůbec nemohly začít. Svět mi za mnohé vděčí." Na tomto místě mloci až neuvěřitelně rychle dohání propast mezi nimy a člověkem, učí se mluvit, a první z nich se stávají doktory práv a podobně. Lidé vesele s mloky obchodují, dodávají jim potravu, zbraně, třaskaviny. Lidská ekonomika zažívá nevídaný rozkvět. Počet mloků dosáhl několika miliard. Později Zemi postihují tři velmi podivná zemětřesení, a část pevniny se mění v pobřeží. Potom takzvaný Salamander Chief, velitel mloků vysílá svoje ultimátum: "prodejte nám svoje pevniny, nebo si je vezmeme sami." Velká Británie se snaží mlokům postavit na odpor, ale marně. Za šest neděl je 4/5 veškerého Britského loďstva potopeno. Mloci dále ničí pevninu, až asi z 1/3 veškeré světové pevniny vytvoří umělé břehy pro svoje líhně. Pan Povondra se zhrozí co to vlastně vytvořil a umírá. Zde vlastně kniha končí a následuje podivná kapitola, kde autor rozmlouvá s Čapkem, tedy sám se sebou :-). Nakonec se rozhodne, že se mloci nakonec povraždí sami, ale to se už v knize nedočteme. To by k ději snad stačilo. :-))))
   Celá kniha na mě působila velmi tragicky, vzhledem k tomu, že si čtenář do poslední chvíle myslí, že Země, jak ji známe, skutečne ukončí svou existenci. Autor přímo čtenáře nutí k zamyšlení nad světem a nad sebou samým. Celá kniha je složená z několika zdánlivě nesourodých celků: počínání pana Povondry, děj ve světě, výstřizky z novin, a několika dalších. Čapek je však skloubil tak, že se člověk těší na další kapitolu. V knize jsou mnohokrát použita cizí slova, hlavně anglická. Doporučuju milovníkům starších SCI - FI, nic pro čtenáře moderny.

Úvaha:

   Většina Čapkových děl má v sobě nějaký odkaz pro budoucí generace, poselství jímž nás Čapek varuje před našimi neuváženými činy. V tom je vidět jeho genialita, jelikož mnoho věcí, které ve svých knihách předpovídal, se později skutečně stalo. Stačí si vzít příklad z románu Krakatit a později vyrobené jaderné bomby. Většina z nás si nyní patrně řekne: "Hmm, náhoda", nebo "zajímavé, ale co z toho?". Co z toho? Nic, pouze si z toho vzít ponaučení a řídit se jím. V románu R.U.R. se před lidstvem objevuje nový problém: chytré stroje - roboti, kteří nám začnou působit potíže. Tak daleko naše technika ještě není a proto musíme doufat, že naši potomci na Čapkovo varování nezapomenou a nenechají situaci dojít do takové krajnosti. To je ovšem přemítání, které by samo o sobě vydalo na další článek, nyní se chci podrobněji podívat na utopistické dílo Válka s mloky.
   V tomto díle se lidstvu podaří objevit novou a levnou pracovní sílu - Mloky. Ve většině jsou průměrní ba přímo hloupí, stěží se naučí mluvit. Přesto se mezi nimi časem najdou i tací, kterým se podaří vystudovat univerzitu. Jsou oškliví a přirozenou lidskou reakcí při setkání s nimi je strach.Mloků je však zapotřebí stále více a postupně jich je několikanásobně více než lidí. Ti nad nimi ztrácejí kontrolu a po čase se pevniny začnou ztrácet do moře. V tu chvíli poprvé éterem promluví Chief Salamander a předloží lidem své požadavky. Buď nám budete dodávat ocel, zboží a výrobky, nebo se všechny vaše pevniny postupně propadnou do moří. Obchod pokračuje dál, pevniny se ztrácejí a lidstvo tuší, že přestává být dominantním druhem této planety...
   Velice zajímavé dílo. Otázkou zůstává: opravdu by se lidé chovali tak hloupě, pokud by se nějaká levná pracovní síla (ať již Mloci, mluvící Žáby či třeba Ufouni) naskytla? Čapek zde načrtává byrokratické lidstvo honící se za majetkem, bohatstvím a penězi, které si přitom nevidí na špičku vlastního nosu. To se plně ukazuje v době, kdy začínají první mločí útoky a lidstvo se radí jak by se mělo zachovat, protože Mloci nemají vlastní stát tudíž jim nelze vyhlásit válku.
   Položme si otázku: "Jsme opravdu takoví?". Odpovězme si: "Z části." Dnešní konzumní společnost se opravdu honí pouze za penězi a cílem všech "normálních" lidí je vydělat co nejvíc peněz, mít pěkné auto a pořádný dům. Člověk se nehodnotí podle toho co má v hlavě, ale podle stavu bankovního konta. Z druhé strany by se ovšem většina lidí minimálně sama sebe zeptala: "Co by,kdyby...", hrstka by varovně zvedla prst a řekla starostlivé: "Ale, co když...". Zde jsme, podle mého mínění, jiní než lidé jaké vylíčil Čapek. Bylo to jinou dobou, že je vylíčil právě tak? Nebo snad jinou kulturou? Nevím, tak daleko moje paměti nesahají. Možná se pro obraz románových lidí Čapek tehdy shlédl v Německu, kde všichni táhli za jeden provaz pro lepší zítřky a neohlíželi se nalevo a napravo. Prostě co bylo - bylo a nikoho nic dalšího nezajímalo, stejně jako v knize: jsou mloci -jsou, tak ať pracují. A nic víc, tečka.
   Dnešní lidé by se narozdíl od těch Čapkových ptali: "Neporušíme tenkou skořepinu biologické rovnováhy, když Mlokům dáme zbraně, aby se mohli bránit žralokům?" Zde to můžeme přisuzovat stavu vědomostí o zákonitostech přírody v době, kdy Čapek román psal, ale v knize jsou další zarážející místa, která nelze vysvětlit tak snadno.
   V dnešní době se na většinu alespoň trochu myslitelných situací vymýšlejí stovky scénařů právě co by, kdyby. Vypadá to, že jsme připraveni na záplavy, větrné smrště, jaderné války, návštěvy ufounů... Byl to tedy Čapkův záměr, že vylíčil lidi tak prosté, myslící v jedné přímé linii?
   V této knize, nevím byl-li to snad Čapkův záměr, jsou ženy vylíčeny jako starostlivé husy, které nedokáží díky své krátkozrakosti vidět důsledky svých činů. Byla to nějaká Čapkova momentální zlost, že ženy zde vypadají právě takto?
   Další, koho si Čapek bere na pifku je Velká Británie. Co nám chtěl Čapek říci tím, že v jednom týdnu nechal potopit 4/5 britského loďstva? Naznačoval, předpovídal, domníval se? Ukazoval snad Anglii, že v této době tudy již cesta nevede? To se patrně nikdy nedozvíme, co však víme s jistotou je, že Británie v dnešní době námořní velmocí není. Je až s podivem, jak mistrně Čapek kombinuje tehdejší realitu a varianty vývoje, které mohli nastat a opravdu nastaly.
   Po přečtení této knihy si každý z nás může položit tisíc a jednu otázku a přesto se nedostaneme dál, než k větě: "Co tím chtěl Čapek říci?".................