Marsyas čili na okraj literatury
(poprvé vydáno 1931)
Publicistická kniha, zabývající se
uměním a kulturní tvorbou, vyšla poprvé v
roce 1931. Soustřeďuje převážně Čapkovy stati z
dvacátých let publikované především
v časopise Přítomnost. Autor se ve svých studií
zabývá hlavně anonymní tvorbou, která se
nachází na okraji literatury.
Marsyas v názvu souboru je jménem
jednoho ze satyrů řeckých bájí, který
našel flétnu pohozenou bohyní Athénou,
naučil se na ni hrát a vyzval k soutěži božského
ochránce umělců Apollóna. Když satyr prohrál,
Apollón trval na jejich sázce a dal z Marsya za živa
sedřít kůži. Marsyas se tak stal symbolem umění
zavrženého a opovrhovaného, vhodného jen pro
spodinu společnosti. Karel Čapek právě touto knihou dokazuje,
jak bylo Apollónovo činění nemoudré, neboť i
literatura na okraji společnosti nás může obohatit. Ve stati o
kalendářích napsal:
"…kritika nemá pokdy, aby si
všimla toho, co čtou statisíce neznámých
čtenářů. Kritika musí pojednat o sbírce 17
básní, vydaných ve 250 číslovaných
výtiscích. Zajímá se o literaturu, ale
nezajímá se o její okraj. Jenže na tom okraji se
najde ledacos: především lid."
K. Čapek nebyl sám, kdo čerpal z okrajové tvorby. U
poetistů měl obrat k lidové slovesnosti přímo
programový charakter. Tento projev včleňování
folklórních prvků najdeme ale už mnohem dříve v
dílech Erbena, Němcové, Čelakovského a
Havlíčka. Později pak u májovců, především
u Nerudy, Machara, Gellnera a Šrámka.
K. Čapek navíc od výše zmíněných
autorů projevuje ve své knize zájem o
prozkoumání těchto okrajových žánrů
literatury a zároveň neodkládá svou schopnost
vše sdělovat zábavně a srozumitelně.
Kniha zahrnuje jedenáct kapitol. Vedle anekdot,
příslovích, říkadel, pohádek, románů
pro služky a detektivek, autor zařazuje i stať Chvála novin,
které autor považuje za součást lidové tvorby. Ze
souboru anonymní tvorby vybočují dva spisy: Poeta o
básníku Stanislavu Mrázovi, na jehož tvorbě Čapek
ukazuje krásu lyrického jazyka, a stať
Proletářské umění o soudobém dění v
literatuře. Tehdy Čapek upozorňuje na směr, kterým se
proletářské umění ubírá:
"Je to přežvykování
jistých politických tvrzení v
zábavné formě; pohříchu obyčejně málo
zábavné. Neodmítám s nějakou fyzickou
ošklivostí tendenci v umění; myslím jenom,
že pokud jde o tendenci, jdou skuteční básníci
před dobou a neklusají s pokřikem za ní."
Jakkoliv je Čapek okouzlen okrajovými žánry literatury,
přece jednou striktně nesouhlasí a to pokud jde o pornografii
(Eros vulgaris).
"Láska tu (v erotické
literatuře, pozn. autorky) nikoho netrýzní
marností ani žárlivostí, porody ani nemocemi,
deziluzí ani otroctvím; je tak mechanická, že
proti ní hra v kuželky oplývá dramatickými
a tajemnými překvapeními."
Na závěr knihy autor přidává stať Chvála
řeči české a vytváří tak spojitost mezi
všemi žánry, neboť byly vytvořeny společným
jazykem.
Sám Čapek ze svých studií
vycházel. Např. studii o pohádkách využil v
knížce Devatero pohádek. Zdá se však, že
nejoblíbenějším žánrem pro Karla Čapka
zůstávají detektivky. Autorovo pojednání o
detektivkách (Holmesiana čili o detektivkách)
vychází právě z jeho z díla Povídky
z jedné a druhé kapsy.
"Nešetřil jsem tichých nocí, abych sledoval jejich práci (detektivních hrdinů, pozn. autorky),
a byl jsem odměněn za své bdění; znám nyní
všechny detektivní metody, ale také všechny
zločiny,…..Varuji každého, kdo se mnou zle
smýšlí; mohl bych ho utratit
tisícerým způsobem, z nichž jeden je
důmyslnější než druhý."
K. Čapek se však nezabývá samotným
žánrem jen jako literární úkaz, ale
také jako jev sociální a psychologický.
Např. ve studiích K přírodopisu anekdoty a Několik
poznámek o lidovém humoru si autor pokládá
a zároveň zodpovídá otázku, proč
nacházíme humor hlavně ve spodních
sociálních vrstvách, zatímco
vyšší vrstvy znají jen ironii, a proč humor
je dominantou spíše mužů než žen.
Čapkovy stati se pohybují na hranici odborného
pojednání a vtipného výkladu tak, aby
zaujaly co nejširší okruh čtenářů.
Zároveň tak dokazují, že lze psát zajímavě,
aniž bychom sklouzly za hranice bulváru. V rozhovoru s V.
Závadou o Marsyovi říká: "Při psaní této knížky jsem si uvědomoval, co vlastně je posláním literatury." a ve studii o proletářském umění vysvětluje: "Aktuálním
úkolem umění je zabít nudu, stesk a
šedivost života; činí-li více než to, tím
lépe; ale nečiní-li to vůbec, je špatnou
pazourkovou sekyrou, neboť nás nechrání před
obludami, jež nás sžírají."
Tak jako si Karel Čapek uvědomuje rozsáhlost zvolených
témat a přiznává, že je nelze ve své
velikosti dosyta vyčerpat, tak i tento referát nedokáže a
ani si nebere za úkol zachytit veškeré
myšlenky tohoto velikána české literatury. A proto
jak sám K. Čapek říká v jedné ze
svých studií:
"Závěry si učiňte sami. Je jich možno
několik, vyberte si; co mne se týče, nechtěl jsem vás o
ničem přesvědčovat; ale dělá mi dobře nalézt dobré
věci v krajích špatné pověsti."
Veronika Kočová
|
Úvodní stránka