Věc Makropulos

Obsah hry:

   Slavná zpěvačka Emilie Marty přijde do kanceláře doktora Kolenatého právě v den, kdy má být nejvyšším soudem pronesen rozsudek v cause Gregor Prus. Tato pře se táhne již skoro 100 let (od r. 1827), jedná se v ní o statek Loukov, jejž kdysi Josef Prus odkázal svému nemanželskému synovi Ferdinandu MacGregorovi. Matkou jeho byla milenka Prusova, zpěvačka Ellian M'acGregorová. Písemné závěti však nebylo. Teď vedou při jejich potomci: Jaroslav Prus a Albert Gregor. Gregor je právě v kanceláři přítomen, když Martyová oznámí, že je v archivu prusovském zásuvka s letopočtem 1816, a ta že obsahuje závět Josefa Prusa ve prospěch Ferdinandův a kromě toho dopisy Ellian Gregorové. Kolenatý, ačkoli jí mnoho nevěří, přece jede do Prusova domu a tam s Prusem skutečně naleznou dopisy i závět. Dopisy, o které vlastně Martyové šlo, však zůstanou v Prusově domě, závět přinesou oba muži s sebou. Schází jen doklad, že ten Ferdinand, na zámku loukovském narozený, je Ferdinand Gregor. M. slíbí, že ten doklad pošle. Martyová po představení, v němž zpívala, přijímá hold svých ctitelů. Okouzlila kdekoho dokonalým zpěvem i krásou: slabomyslného hraběte, který se domnívá v ní viděti španělskou zpěvačku Eugenii Montez, již miloval před padesátí lety; Gregora, který byl do ní zamilován již od prvního setkání v kanceláři, ale M. mu říká, hned od počátku Bertíku, tyká mu a zachází s ním vůbec jako s nedospělým chlapcem. M. okouzlí svým zpěvem i mladičkou adeptku pěveckého umění Kristinku, dcerušku solicitátora Vítka, zaměstnaného v kanceláři Kolenatého. Ta se div nevzdá své upřímné a dětské lásky k Jankovi, 18letému jedinému synovi Jaroslava Prusa, jen aby se mohla věnovati více umění a dosáhla takové dokonalosti jako M. Bohužel, okouzlí M. i Janka samého. Ten je pro ni ochoten jakékoli oběti, ale M. si žádá jen, aby otci vzal obálku s nadpisem: Pro mého syna Ferdinanda. Jankovi překazí slib sám Prus, jenž vyslechl jeho rozmluvu s M. Prus zatím vypátral, že onen na Loukově narozený Ferdinand byl v marice zapsán jako F. Makropulos, i táže se M., co ví o věci Makropulos. M. sdělí, že Ellian MacGregorová bylo jen umělecké jméno Eliny Makropulos. Prus jí slíbí vydati obálku za noc u ní strávenou. To ho však stojí život jediného syna. Janek se pro to zastřelí. Do bytu M., kde je dosud Prus, zničený zprávou o smrti Jankově, přijdou všichni ostatní: Kolenatý, Gregor i solicitátor Vítek se svou dcerou Kristinkou. Doklad, jejž M. poslala, je zřejmě psán čerstvým inkoustem Martyovou samou, ale písmo je totéž jako na starých dopisech. Kolenatý přehrabe bezohledně Martyové listiny. Je jich spousta, jsou velmi staré a mezi nimi se nalezne i šperk, který kdysi daroval hrabě Eugenii. M. napolo opilá slíbí, že jim odhalí pravdu, ale jen před soudem. Kolenatý nastrojí komedii soudu a sám jako předseda soudu vyslýchá Martyovou jako obžalovanou. Tu se dovědí pravdu, že Martyová a Elina Makropulos, Eugenie a všechny ty zpěvačky, jejichž jméno počíná písmeny E. M., jsou jedna a táž osoba. Martyové je 337 let. Její otec byl lékařem Rudolfa II. a lék, kterým měl Rudolfovi prodloužiti život, vyzkoušel napřed na své dceři Elině. Obálka, kterou má teď M. u sebe, obsahuje onen zázračný recept, který prodlužuje lidský věk o 300 let: M. ho chtěla znovu použíti nikoli z touhy po životě, ten ji už dávno omrzel, nýbrž jen ze strachu před smrtí. Ale teď ho už M. nechce, hrůza z dlouhého života je větší než hrůza ze smrti. Žádný člověk totiž nemůže snésti tak dlouhého života. M. dá recept ostatním k disposici. Jakkoli se všem s počátku zdálo vábné prodloužiti si život, teď již po tom nikdo netouží. Recept vezme nejmladší z nich, Kristinka, jež jediná má odvahu mládí, a spálí pergamen nad plamenem svíčky.