English version

Krakatit

(poprvé vydáno 1924)

celá kniha ke stažení v sekci "přepisy"

Referát:

   Hlavní postavou tohoto fantastického románu je pan Prokop - chemik a vědec. Na stole mu v laboratoři z ničeho nic vybouchne jeho nově vynalezená trhavina - Krakatit, což ho zraní. Tak se vrací domů a na ulici ho potká známý ze studií - Tomeš, který ho odvede k sobě domů, aby Prokopa ošetřil. Prokop mu v blouznění prozradí něco o výrobě Krakatitu, čehož později lituje (možnost zneužití). Avšak po probuzení si pamatuje, že Tomeš přes noc odejel do Týnice za svým otcem. Ráno Prokopovi nějaká žena (která se mu velmi zalíbí) dává balíček pro Tomeše, že je to hodně naléhavé. Prokop se tedy vydává z těchto dvou důvodů (se zraněním) do Týnice za Tomešem.V Týnici Tomeše však nenachází, avšak doktorem musí být ošetřen. Spoustu dní zde proleží v bezvědomí. Stará se o něj dcera doktora - Anča. S ní začne laškovat tak dalece, že úplně zapomene na poslání - Krakatit versus Tomeš. Vzpomene si na něj až z inzerátu v novinách:

   KRAKATIT! Ing. P. ať udá svou adresu. Carson, hl. p.

   Domnívá se, že se tajemství o výrobě Krakatitu díky Tomešovi provalilo. Ihned hledá tohoto Carsona z inzerátu. Ten jej poté zavede do továrny v Balttin, kde prý má být Tomeš. Tam však Prokopa násilím zadržují. Pustí ho jen tehdy, až jim prozradí postup výroby Krakatitu. To je však proti jeho zásadám. Byl by totiž vojensky zneužit. Musí tedy zůstat. Seznamuje se s "princeznou". S ní se začne posléze seznamovat, až navážou známost. Ona ho po delší době pobytu vyveze z továrny ven. On potom jede s Daimonem do jeho těžební společnosti. Tam vidí velký vysílač, který svými vlnami aktivuje výbušnost Krakatitu na dálku. Tomeš zatím v jiné továrně dojde pokusy k výrobě Krakatitu. Protože však vysílač vysílá, celá továrna vyletí do vzduchu.
   Zde se potom Prokop setkává s dědečkem, který představuje Boha. Zde Prokop hodnotí svůj život.

   ...
   Prokop: Proč mne potkalo tolik věcí?
   Dědeček: To se jen zdá. Co člověk potkává, vychází z něho.
   ...
   Prokop: Dědečku, jednal jsem špatně?
   Dědeček: Špatně, nešpatně. Lidem jsi ublížil.
   ...
   Prokop: Byl jsem zlý?    Dědeček: Nebylo v tobě čisto. Člověk má víc myslet nežli cítit. A ty jsi se hrnul do všeho jako praštěný.
...


Prokop nakonec zjišťuje, že zapomněl postup výroby Krakatitu.

   Je zajímavé, že Čapek psal o velikánské energii, která se schovává v každé hmotě. Tuto energii Prokop využíval, přestože k výbuchu 1. Atomové bomby došlo až o 20 let později. Vyjádřil zde problém tvůrčí schopnosti člověka a hlavně jeho odpovědnost za to, co vynalezne.
   Tato kniha se mi četla dobře. A to proto, že byla psána češtinou, která se používá dnes(oproti Vančura - Pekař Jan Marhoul). I obsah byl vcelku strhávající a o zajímavém, vědeckém tématu. Je pěkné, že autor na konci hodnotí vlastnosti hrdiny (rozhovor Prokopa s dědečkem). Čtenář si proto může odnést spoustu ponaučení, které je přímo vypsáno.



Analýza díla

Místo děje:

   Děj se odehrává částečně v Praze, ale z větší části ve Švýcarském Balttinu. Doba děje není blíže specifikována, ale je zde šest let po první světové válce a patnáct let před druhou světovou válkou vyjádřen strach z další války.

Hlavní hrdina:

   Hlavní postavou románu je ing. Prokop, který vynalezl ničivou výbušninu Krakatit (Krakatau = sopka). Jedná se o člověka inteligentního, jenž vystudoval vysokou školu a jeho životním údělem se stala chemie. Zpočátku je absolutně zahleděn do chemie a ani si neuvědomuje v jakém světě žije. Skutečný svět, z té lepší stránky, poznává u starého Tomana v Týnci. Až zde zjistí svůj obdiv k prostým věcem, ale chemie jej neopouští. Jeho další vlastnosti se začínají formovat až ve švýcarském Balttinu, kde je na něj kladen nepřímí nátlak, aby vydal svůj vynález. V době kdy se stává vězněm proti své vůli se nezlomí, ale naopak stává se střídavě aktivním a pasivním. Snaží se vyjádřit svůj odpor k válce, k zbytečnému krveprolití, ale sám provádí zákeřné výpady, které krví končí. Ale to lze vysvětlit tím, že Prokop bojuje za svou svobodu. Dalším aspektem, který ovlivnil jeho povahu, byla láska k princezně. Zpočátku prožíval jakousi platonickou lásku, která se změnila ve vášnivou, ale přinesla do jejich vztahu žárlivost. Jeho myšlenky a názory se náhle mění.

Děj:

   Prokop vynalezne výbušninu Krakatit, která mu jednoho dne vybouchne. Z tohoto velkého výbuchu je vyplašený a jde po Praze. Cestou potká svého přítele z dob studií Tomeše. Prokop je psychicky a fyzicky na dně, blouzní a je nemocen. Tomeš jej proto vezme k sobě do bytu, kde Prokop v deliriu stále povídá o svém vynálezu. Tomeš toho využije a část chemického vzorce se od Prokopa dozví. Když se Prokopův stav trochu uklidní, tak Tomeš odjíždí ke svému otci do Týnce, ale neví zda se vrátí. K Prokopovi, který zůstal sám v Tomešově bytě přijde mladá slečna, že potřebuje nutně něco dát Tomešovi. Prokop se nabídne, že balíček Tomešovi odveze. Přijede do Týnce a u Tomešova otce, který je lékař, se zhroutí vyčerpáním. Tomešův otec se jej ujme a léčí mu úspěšně zánět mozkových plen. Po čase, když se Prokop uzdraví, tak pomáhá starému Tomešovi v lékárně. Ale neodolá lásce k výbušninám a jednu si vyrobí. Výbuch mu utrhne kus prstu a Tomešův otec jej už do lékárny nepustil. Mezitím se Prokop tajně zamilovává do Tomešovi dcery Anduly. Náhle si však vzpomene, že měl doručit balíček a rozhodne se proto jet do Prahy. Přijde do Tomešova bytu, ale Tomeš tam není a od domovnice se dozvídá, že utekl do ciziny kvůli dluhům. Vzpomene si, že nechal ničivý Krakatit ve své laboratoři a proto do ní rychle běží. V laboratoři zjistí, že byl vykraden. Do laboratoře přijde doktor Carson, který Prokopa hledal pomocí inzerátů v novinách. Carson nabízí Prokopovi, aby jel do jeho laboratoří v švýcarském Balttinu studovat Krakatit. Prokop odmítá. Carson mu tedy nabízí mnoho peněz, ale Prokop má strach, že by mohl být Krakatit použit ve válce. Carson se tedy snaží nenápadně upoutat zájem Prokopa o Krakatit a zjišťují, že jim vždy v úterý a v pátek ve stejnou dobu samovolně vybouchl. Zjistí též, že v tuto dobu docházelo k poruchám na rozhlasových a radiových vlnách. Toto zabere na Prokopa a rozhodne se jet do Balttinu. Jdou společně oslavit dohodu a opijí se. Druhého dne přijdou do jeho pokoje dva doktoři Carsonové, ale nevysvětlí se který je pravý. Oba Carsonové se vypaří. Dalšího dne se Prokop rozhodne hledat Tomeše a jede tedy do Balttinu. V Balttinu zjistí, že se jedná o obrovský komplex, který zahrnuje zámecké sídlo, muniční sklady a laboratoře. Celý areál je přísně střežen policií a armádou. Když se dozví, že zde Tomeš již není tak chce odjet, ale to mu není umožněno. Prokop je proto naštvaný, s nikým se nebaví a přemýšlí jak utéci. Jednou se pokusí utéci, ale bez úspěchu. Od tohoto pokusu o útěk je mu přidělen Holz jako dozorce. Holz je stále v patách Prokopovi ať se hne kam se hne. Prokop je naštvaný, že má pořád někoho za zády a proto jde do laboratoře vymyslet výbušninu. Když Holz usne tak ji nastraží a chce jej výbuchem zabít, ale Holz se na poslední chvíli probudí a zachrání si život. Prokop se uklidní a spřátelí se se svým komorníkem Paulem. Po čase se zamiluje do princezny Willie a dává si s ní schůzky. Náhle si ale uvědomí, že je držen násilím a pokusí se o útěk, který je ale opět neúspěšný. Opět se uklidní a dále se schází s princeznou. Ale opět se v jeho nitru projevuje ztráta svobody a tak jde do své laboratoře, vyrobí výbušninu a jde vyhrožovat Carsonovi. Carson se mu vysměje, a tak se Prokop společně s Holzem, s kterým se spřátelil, obsadí strážnici. Holz začíná chránit Prokopa s nasazením svého život. Záhy se k Prokopovi a Holzovi přidá i doktor Krafft a aktivně jim pomáhá. Druhého dne jim oddaný komorník Paul přinese snídani. Po snídani se Prokop s Krafftem jdou podívat co se děje na zámku. Když se vrátí tak zjistí, že jejich strážnice byla obsazena a Holz se ztratil. Jdou se tedy schovat na plovárnu, kde se opevní. Dalšího dne jim opět Paul přinesl snídani, po které se Prokop vydal na průzkum. Je chycen a zjistí se, že je těžce nemocen. Je tedy ubytován ve svém starém pokoji. Též princezna je nemocná. Když se oba uzdraví tak Prokop slibuje vydání Krakatitu za její lásku. Princezna zorganizuje útěk, při kterém je Holz přejet automobilem. Princezna vysadí Prokopa sedmdesát kilometrů od Balttinu a odjede pryč. Prokop neví kam jít a tak se rozhodne jít zpět do Balttinu. Cestou potká Daimona d´Hémona, od kterého chce odvézt do Itálie a dozvídá, se že Holz žije. Cestou se Prokop dozvídá, že frekvence, které aktivovaly Krakatit byly vysílány Daimonem. Daimon nabízí Prokopovi, že může díky svému vynálezu a jeho radiostanici ovládnout celý svět a rozpoutat válku. Prokop se jej ptá proč by to dělal. Daimon jej odveze do nějaké boudy, kde jsou zfanatizovaní lidé, kteří chtějí rozpoutat válku. Prokop se jich zeptá zda mají zbytek Krakatitu, ale když mu podávají porcelánovou schránku tak se rozbije a Krakatit se vysype. Nastane zmatek, ve kterém se snaží každý získat trochu Krakatitu. Daimon vezme Prokopa a odjedou k jeho radiostanici. Daimon vyšle signál a všichni lidé, kteří se prali o Krakatit při výbuchu umírají. Prokop se rozhodne jít varovat Tomeše, který právě zkouší vyrobit Krakatit v Grottupu. Když přijde Prokop k továrně tak se s ním odmítá Tomeš bavit. Po svém laborantovi vzkáže, že se s ním nehodlá bavit. Prokop se nenechá odbít, ale Tomeš mu opět po laborantovi vzkazuje, aby jej neotravoval, že má Krakatit skoro vyrobený. Prokop neváhá a raději utíká pryč. Když je daleko od Grottupu tak vidí obrovský výbuch.

Jazyk:

   Čapek použil spisovný jazyk, který prokládal nespisovnými výrazy, vulgarismy, technickými termíny, slangovými výrazy. V textu požil anglické, německé a francouzské fráze. Jazyk působí věrohodně, je bohatý a dokáže napodobit atmosféru děje. Dochází zde k prolínání časových rovin, dochází zde k nečekanému projevu snu, který volně přechází do skutečnosti.

Zhodnocení:

    Tento román působí na představivost čtenáře, který se dokáže vžít do děje. Konec románu je nejasný a nutí zamyslet. Jedná se o téma, které bylo v Čapkově době aktuální a to strach z techniky, která může být zneužita pro lidem. Toto téma lze zcela jednoduše převést do dnešní doby, kdy i nyní máme strach z techniky. Proto můžeme vzhledem k uplynuté době román označit za nadčasový. Tento román doporučuji všem, kteří si rádi přečtou kvalitní knihu a mají zájem spíše se dozvědět něco o myšlení jednotlivce těsně po válce, který má strach z techniky.


Dominik Zunt 1998-2005, Eva Dušáková 2008, design: Radek Vařbuchta