Život a dílo skladatele Foltýna

   Tento krátký nedokončený příběh Karla Čapka je pojat jako soubor svědectví lidí o osobě a životě skladatele Foltýna. Jako první nám jej představuje jeho spolužák z gymnázia. Vzpomíná jak byl Foltýn neschopný se vyjádřit, jak pohrdal učiteli i ostatními studenty. Také nám odhaluje Foltýnovu vášeň hudbu. Následují svědectví Foltýnova děvčete, Foltýnovy manželky, přátel, spolupracovníků a podobně. S každým svědectvím hlouběji a hlouběji poznáváme Foltýna a jeho osobnost a dostáváme se do hloubi jeho duše. Když už začínáme plně chápat Foltýna a tragičnost jeho osudu, příběh bohužel končí, protože nebyl nikdy dokončen.

   Kdo je tedy onen Foltýn? Jaký že byl jeho život a dílo? Foltýn je skladatel a hráč na piano. Studoval práva, ale brzy se oženil s bohatou slečnou z pražské vyšší společnosti. Její finance a její společenská prestiž mu měly pomoci k uskutečnění jeho celoživotního snu, ke složení opery Judita. Jenomže Foltýn nemá dost talentu, bezmocně se rve s hudbou i textem, ale vůbec mu to nejde. Foltýn je zoufalý, a proto se rozhodne k naprosto zoufalému činu. Rozhodne se, že si libreto i hudbu koupí od chudých hudebníků a literátů a jejich prace poskládá do své opery. Při této snaze přehojně utrácí manželčiny peníze a propíjí a proflámuje celé dny a noci. Foltýn je naprosto zoufalý z toho, jak to stejně nejde dohromady. Umělci ho veskrze podvádějí , což netalentovaný Foltýn nemá šanci poznat. Je naprosto zoufalý, když mu jeden z mnoha hudebníků,, které si najal řekne, že jeho Juditu už v operu přepsalo mnoho autorůl už před ním, že jeho libreto i hudba jsou značně nesourodé, jakoby slepené dohromady. Jak se dočteme v doslovu, Čapek plánoval, že by se Foltýn nakonec přes veškeré peripetie přeci jenom dostal ke své vysloužené premiéře. Tehdy by ale poznal, že se mu všichni jenom smějí, že hrají stejnou potrhlou komedii jako on, že v jejich očích je pouhý šašek. Foltýn je naprosto zdrcen a umírá. Na pohřbu mu ale hraje profesor konzervatoře na varhany a Smetanovo kvarteto jako kdyby umíral ctihodný muzikant. Foltýn se tedy nakonec slávy a uznání dočká, protože si jej přeci jenom zasloužil, pro svou nezmeznou snahu, pro svoje obětování se pro svou věc.

   Foltýn je přesto strašný beznadějný člověk. A to doslova. Je to chudák. Nikdy se nedovedl vyjádřit, nikdy nedovedl milovat, vždycky byl příliš zmítán vášněmi, které ho měly navádět k umění, měly to být jeho můzu, ale to ne, vždycky byl příliš slabý. Nedokázal se postavit životu a nikdy si sobě ani ostatním nedokázal přiznat svoje neumětelství. Vždycky dokázal jen hrát svou prachsprostě prolhanou hru a když se na ni přišlo, vykoupit ji pláčem, ač třeba opravdovým. Byl to člověk smutný. Velice smutný.

   Na něm nám Čapek ukazuje to, co se mu hnusilo na takzvaných umělcích. To bylo přesně to, co Čapek nikdy nedokázal přenést přes srdce. Plagiát, lež, neúctu k druhému a jho práci. Přesně takovéto věci dokázaly Čapka rozčílit a rozzlobit. Je jen obrovská škoda, že Čapek nemohl tento román, který je v kontextu Čapkova díla unikátní, neboť se zabývá pouze a jedině dílem jedince Čapek se vždy zabýval společností, či zobecněnými vlastnostmi lidí, kdežto zde podstoupil celou psychologii jedince jednajícího určitým způsobem, dokončit a v celku tak rozvinout své myšlenky.