Jak vzniká divadelní hra a průvodce zákulisím (1925)

Karel Čapek měl k divadlu a dění kolem něj vždy blízko: nejen jako dramatik a divadelní kritik, ale také jako manžel slavné herečky. Ze své náklonnosti k divadlu se vyznal mimo jiné i v humorných causeriích Jak se co dělá.

Pokud se některý autor bláhově domnívá, že jeho hra je hotova ve chvíli, kdy byla přijata dramaturgem divadla, je na velkém omylu. Od tohoto okamžiku jsou totiž jeho nervy vystaveny nečekanému náporu. Jeho text - a autor s ním - totiž musí projít ještě několika zatěžkávacími etapami: začíná to režisérovými připomínkami a změnami v textu, pokračuje obsazením rolí, pak čtenými a jevištními zkouškami, generálkou - která je ze všeho nejvíc znepokojující generální přehlídkou toho, co všechno ještě den dva před premiérou chybí... Není divu, že když to autor všechno absolvuje, po premiéře neví, propadl-li na celé čáře, nebo měl-li závratný úspěch. "Byť jsme se vyhnuli pokušení mluvit zde o Umění s velkým U, přece bychom rádi zapálili aspoň nakonec svíčičku také božské Múze. Uzřeli jsme ji, chudinku, nikoli v její slávě. Spatřili jsme ji utahanou zkouškami, nachlazenou, podstupující všemožné ústrky, ohavnou dřinu a všechny rozlaďující trampoty divadelního ruchu. Až bude před vámi na scéně slavně ozářená a nalíčená, vzpomeňme si, co jest jí snášet. Nuže - i to je hlubší pochopení dramatického umění."