Karel Čapek - Apokryfy

V této sbírce si Karel Čapek pohrává s některými známými příběhy a vypráví je jinak, jak by se asi doopravdy staly. V jedné povídce nám řekne jak to vlastně bylo s Julií, že si s Romeem sice něco začla, ale že si nakonec Parida vzala a měla s ním osm dětí. Nebo jak viděl Agammemónovo tažení na Troju obyčejný řecký voják. Nebo jak nadává pračlověk na inovujíící mládež. Nebo... Příběhů a zajímavých myšlenek je spousta. Vypráví nám narození Ježíše, návštěvu Ježíše u Marty, jak Prométheus přinesl lidem oheň, jak byl zatýkán Archimédes. A další a další povídky na základě bájí, Bible, slavných her.

U každého příběhu nám Čapek věc nastiňuje ve světle, jaké bychom asi u toho kterého příběhu ani nehledali. U notoricky známých příběhů jaké si Čapek vybral to vyžaduje opravdový talent a schopnost se zamyslet. Do každého příběhu je totiž vetkáno hluboké mravní ponaučení, hluboká pravda. Jsou zde vystihnuty lidské vlastnosti, jsou zde nastiňovány.Typické lidské rysy vidíme na konkrétních příkladech. Zprvu nám přijsou zveličené, ale teprve později vidíme, že se lidé opravdu chovají tak, jak Čapek píše a že nepřirozené a zvelličené je to naše chování.

Čapek si také v apokryfech klade a zodpovídá otázky, které si klade mnoho z nás. Například Napoleon se zamýšlí nad tím, jestli celá jeho vláda, celé jeho kralování není jeonm jedna veliká hra, při které všichni jenom předstírají úctu před ním. Odpovědi nejsou zřejmé a jasné, ale po chvíli z povídek vystupují a mluví k nám. Mluví k nám jazykem podobenství, jazykem lidem nejpřístupnějším.

Z Čapkových apokryfů jsem si mnoho vzal a mnoho jsem se nad nimi zamyslel. Prostě potrava pro duši.

Karel Čapek: O pěti chlebích

... Co proti němu mám? Já vám to povím rovnou, sousede: ne
že bych měl něco proti jeho učení. To ne. Jednou jsem
poslouchal jeho kázání, a já vám řeknu, málem bych se byl
taky stal jeho učedníkem. Tehdy jsem se vrátil domů a
povídám svému bratranci sedlářovi, ty, to bys měl slyšet; řeknu
ti, je to svým způsobem prorok. Moc krásně mluví, jen co je
pravda; zrovna se v člověku srdce obrací; já vám měl tehdy
oči plné slz, byl bych nejraději zavřel svůj krám a šel za ním,
abych ho už nikdy neztratil s očí. Rozdej všechno, co máš,
řekl, a následuj mne. Miluj bližního svého, pomáhej chudým a
odpouštěj těm, kdo ti ubližují, a takové věci. Já jsem obyčejný
pekař, ale když jsem ho poslouchal, tak vám byla ve mně
taková divná radost a bolest, já nevím, jak bych to řekl:
taková tíha, že bych klekl na zem a plakal, a při tom tak
krásně a lehko, jako by ze mne všechno padalo, víte, všechna
starost i zlost. Tak já tehdy povídám svému bratranci, ty
troubo, mohl by ses stydět; mluvíš samé hamižnosti, co ti je
kdo dlužen a že máš platit tyhlety desátky a přirážky a úroky;
kdybys raději rozdal chudým všechno, co máš, opustil ženu i
děti a šel za ním - -

A to, že léčí nemocné a posedlé, to bych mu taky nevytýkal.
Pravda, je to divná a nepřirozená moc; ale to přece každý vidí,
že naši ranhojiči jsou žabaři a ti římští nejsou o nic lepší; peníze
brát dovedou, ale když je zavoláte k umírajícímu, tak jenom
pokrčí rameny a řeknou, že jste je měl zavolat dřív. Dřív! Má
nebožka žena stonala dva roky krvotokem; já ji vodil po
doktorech, nemáte ponětí, co peněz to stálo, a nepomohl jí
žádný. Kdyby byl on už tehdy chodil po městech, byl bych
před ním padl na kolena a řekl: Pane, uzdrav tuto ženu! A ona
by se dotkla jeho roucha a uzdravila by se. Takhle chudák
zkusila, že se to ani povídat nedá - To teda bych mu chválil, že
uzdravuje nemocné. To víte, felčaři proti tomu křičí, a prý
podvod je to a fušerství, a chtěli by mu to zakázat a kdesi cosi;
ale to už tak máte ty všelijaké zájmy. Kdo chce pomáhat lidem
a spasit svět, vždycky naráží na něčí zájem; všem se nemůžeš
zavděčit, to jinak nejde. Říkám, uzdravovat muže a třeba i
mrtvé ať křísí; ale to s těmi pěti chleby neměl dělat. Jako
pekař vám řeknu, že to byla velká křivda na pekařích.

Vy jste tu věc o těch pěti chlebích neslyšel? To se divím;
všichni pekaři jsou zrovna bez sebe nad tím případem. Tak prý
za ním přišel veliký zástup na místo pusté, a on uzdravoval
jejich nemocné. A když bylo k večeru, přistoupili k němu
učedlníci jeho, řkouce: "Pusté jest místo toto, a čas již pominul.
Propusť zástupy, ať jdouce do městeček, nakoupí sobě
pokrmů." On pak řekl jim: "Není jim potřebí odcházeti, dejte
vy jim jísti." A oni řkou jemu: "Nemáme zde, než pět chlebů a
dvě rybě." On pak dí jim: "Přinestež mi je sem." A rozkázav
zástupu posaditi se na trávě, a vzav těch pět chlebů a dvě
rybě, vzhlédl v nebe, požehnal, a lámaje, dával učedlníkům ty
chleby, a učedlníci zástupům. 1 jedli všichni a nasyceni jsou. I
sebrali, což zbylo drobtů, dvanácte košů plných. Těch pak,
kteříž jedli, bylo okolo pěti tisíců mužů, kromě žen a dětí.

Uznejte, sousede, že tohle si žádný pekař nedá líbit; jak by k
tomu přišel, ne? Kdyby se to mělo stát zvykem, že by kdekdo
pěti chleby a dvěma rybičkami nasytil pět tisíc lidí, pak aby se
šli pekaři pást, nemám pravdu? Co se týče těch rybiček, vem
to nešť; ty rostou ve vodě samy a může si je nalovit, kdo chce.
Ale pekař musí draho kupovat mouku a dříví, musí mít
pomocníka a vyplácet mu mzdu; musí si držet krámek, musí
platit daně a kdeco, takže nakonec je rád, zbude-li mu nějaký
groš na živobytí, aby nemusel žebrat. A on, on jenom vzhlédne
k nebi a má dost chleba pro pět nebo kolik tisíc lidí; mouka ho
nestojí nic, nemusí si bůhvíodkud nechat vozit dříví, žádné
výlohy, žádná práce, - to se rozumí, pak ty chleby může lidem
dávat zadarmo, no ne? A na to nekouká, že tím okolní pekaře
připraví o poctivě zasloužený výdělek! Říkám vám, nekalá
soutěž je to, a mělo by se mu to zatrhnout. Ať tedy platí daně
jako my, chce-li provozovat pekařství! Na nás už chodí lidé a
říkají, jak to, takové nekřesťanské peníze chcete za tenhle
mizerný bochánek? Zadarmo to máte dávat, jako on, a jaký
prý to je chlebíček: bílý, křoupavý a voňavý, že by se na něm
člověk ujedl. - Už jsme museli snížit cenu pečiva; na mou čest,
dáváme je pod výrobní cenou, jen abychom nemuseli zavřít
krámy; ale kam to takhle povede, nad tím nám pekařům stojí
hlava. Prý na jiném místě nasytil čtyři tisíce mužů kromě žen a
dětí sedmi chleby a několika rybičkami, ale tam sebrali jenom
čtyři koše drobtů; taky mu už asi ten jeho podnik tak dobře
nejde, ale nás pekaře zničí nadobro. A já vám tadyhle říkám,
že to dělá jenom z nepřátelství k nám pekařům. Obchodníci s
rybami sic taky křičí, ale to víte, ti nevědí, co za své ryby chtít;
to dávno není tak poctivá živnost jako pekařský stav.
Koukejte se, sousede: já jsem jednou starý člověk a jsem na
světě sám; nemám ženu ani děti, tak copak já potřebuju. Tuhle
jsem už říkal svému pomocníkovi, aby si mou pekárnu uvázal
na krk sám. Mně tady nejde o můj prospěch; na mou duši,
nejraději bych opravdu rozdal svůj nepatrný majetek a šel za
ním a pěstoval lásku k bližnímu a všechno, co on káže. Ale
když vidím, jak se postavil proti nám pekařům, tak si říkám:
To zas ne! Já jako pekař vidím, že tohle není žádná spása
světa, ale hotová pohroma pro naši živnost. Mně to je líto, ale
to mu nedaruju. To nejde.

Rozumí se, podali jsme na něho stížnost k Ananiášovi i k
místodržícímu, jako pro rušení živnostenského řádu a pro
pobuřování: ale to víte, jak u těch úřadů všechno jde na dlouhé
lokte. Vy mě znáte, sousede; jsem mírný člověk a nehledám s
nikým rozbroje; ale kdyby on přišel do Jerusalema, postavím
se na ulici a budu volat: Ukřižujte ho! Ukřižujte ho!